Vánoční speciál
Vánoční speciál
Vánoce (z něm. Weihnachten svaté noci) jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista. Spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slaví se od 25. prosince do první neděle po 6. lednu. Již ve 3. století někteří křesťanští teologové uvadějí 25. prosinec jako datum Kristova narození, oslava tohoto narození je dosvědčena poprvé v Římě kolem roku 336. Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7. století.
V Česku je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti, do Vánoc je někdy zahrnována i doba adventní, která Vánocům předchází. K Vánocům se pojí nejrůznější tradice, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které nosí Ježíšek, či vánoční cukroví; některé z těchto tradic pocházejí již z předkřesťanských dob a souvisí s oslavou slunovratu, který na tyto dny též připadá. V současné době se však původní, náboženský význam Vánoc vytrácí a Vánoce se považují i za jeden z nejvýznamnějších občanských svátků.
Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (dnes Weihnachten), složeného z wīha- (světit) a Nacht (noc). Machkův slovník uvádí staroněmecký tvar wínnahten a soudí, že k převzetí muselo dojít ještě v předcyrilometodějské době. Pfeiferův slovník odvozuje německé weihen od staroindického vinákti, třídit, oddělovat. Jiné vysvětlení, které však nemá oporu v dokladech a je tedy "lidovou" etymologií, je z výrazu dvě noce, který označoval období, kdy noc trvala jako tři.
Podle hypotézy, která pochází z 18. století, mají Vánoce kořeny v předkřesťanských oslavách zimního slunovratu (např. svátky mrtvých či Saturnáliích v antickém Římě). Literární prameny prokazují, že křesťané spojovali datum narození Krista mnohem dříve, než císař Aurelianus (270-275) ustanovil na tento den svátek zrození nepřemožitelného slunce (natalis solis invicti). Tato teorie se zakládá na propojení názvu svátku s raně křesťanskou christologickou exegezí verše proroka Malachiáše, který obsahuje proroctví o Mesiáši, v němž „vzejde slunce spravedlnosti“. Teorie však opomíná skutečnost, že mezi pojmy „slunce spravedlnosti" a „nepřemožitelné slunce" neexistuje shoda. Krom toho máme dosvědčen tento titul přiřčený Kristu ve spisku De Pascha computus, který se dochoval mezi díly kartáginského biskupa Cypriána z roku 243.
Již jeden z nejstarších biblických komentářů z přelomu 2. a 3. století připisovaný Hippolytovi označuje jako datum Kristova narození „středu 25. prosince". Totéž datum uvádí ve svém díle Chronografiai z roku 221 římský historik Sextus Iulius Africanus a již zmiňovaný spis De Pascha computus. Z dalších indicií lze usuzovat, že v mnoha částech římské říše křesťané slavili Kristovo narození již před Konstantinem: slaví-li společně Vánoce donatisté i katolíci v severní Africe, lze se domnívat, že se zde Kristovo narození slavilo již před schismatem obou stran, k němuž došlo po roce 311.
Datum 25. prosince coby den narození Krista má zřejmě svůj původ v oslavě Velikonoc, a to prostým výpočtem. Například spis De solsticiis et aequinocibus z poloviny 4. století klade datum Velikonoc k 25. březnu, a toto datum ztotožňuje s datem Kristova vtělení, tedy početí. Prostým připočítáním devíti měsíců se pak dostáváme k datu 25. prosince. Této teorii vzniku odpovídá i analogické vysvětlení, běžnější na křesťanském Východě, které takto váže 6. duben a 6. leden, kdy křesťané slaví svátek Epifanie čili Zjevení Páně.
Prvním dokumentem, který pak dosvědčuje přímo slavení Vánoc je slavný Filokalův Chronograf z roku 354, když uvádí narození Krista mezi oslavami mučedníků římské církve v tzv. Depositio martyrum. Kvůli jisté nepravidelnosti v seznamu úmrtí papežů v témže
kalendáři pak můžeme datovat toto svědectví do roku 336. Tento údaj znamená, že křesťané Vánoce coby narození Krista slavili v Římě nejpozději tohoto roku, pravděpodobně však již dříve.
Jedna z posledních hypotéz tvrdí, že datum oslavy Vánoc může odpovídat skutečnému datu Ježíšova narození. Tato teorie se zakládá na analýze esénské knihovny v Kumránu a některých informací z Lukášova evangelia, podle něhož archanděl Gabriel knězi Zachariášovi v jeruzalémském chrámu během služby Abiovy kněžské třídy, do níž náležel, oznamuje, že se mu narodí syn. Podle kalendáře služeb jednotlivých tříd, který se podařilo zrekonstruovat na základě kumránských svitků, Abiova třída v chrámu sloužila dvakrát do roka, z toho jednou v posledním záříjovém týdnu, kdy k tomuto poselství mohlo dojít. Jan Křtitel by tak mohl narodit na konci června (konec září + 9 měsíců Alžbětina těhotenství). Ježíš se pak narodil podle Lukášova evangelia o šest měsíců po Janu Křtiteli: je tedy možné, že se tak událo na konci prosince. Možnost, že datum 25. prosince jako oslavy Ježíšova narození může pocházet i z nějaké starobylé tradice, která měla historické jádro, tak zůstává otevřená.
Vánoční stromek
Vánoční stromek (respektive vánoční strom či vánoční stromeček) je jedním ze symbolů Vánoc. Staví se na Štědrý den a lidé si pod ním rozdávají vánoční dárky.
Vánoční stromky měly ochranitelskou funkci. Ozdobené větve rozdávali i koledníci. V některých krajích se také zavěšoval nad štědrovečerní stůl ozdobený malý stromek, ovšem špičkou dolů.
Tradice zdobení stromku, jak ji známe dnes, pochází z německých měst. Zpočátku nebyl zdoben svícemi. Jedna z prvních zpráv o ozdobeném osvětleném stromku v místnosti je v brémské kronice z roku 1570. Nejdříve bychom jej našli v cechovních a řemeslnických domech. Do soukromých prostor začal pronikat až v polovině 17. století. V 19. století opouští německé prostředí. Ujímá se nejprve ve městech, poté na venkově, většinou ho přijímají dříve protestanté než katolíci. Katolická církev považovala zpočátku zdobení stromů za pohanský zvyk. V mnohém měla pravdu. Germánské kmeny prý tak kdysi o zimním slunovratu uctívaly boha Wotana. Podobně i Keltové ozdobenými stromky či větvemi uctívali boha Slunce.
V Česku nemá vánoční stromek dlouhou tradici. Poprvé jej postavil pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se však začal prosazovat jen pozvolna, a to až ve 40. letech 19. století v bohatých pražských měšťanských rodinách. Na vánočních trzích se sice začaly prodávat z Německa dovezené umělé stromečky vyřezané z kartonu nebo tenkých prkének, ale kupující o ně nejevili příliš veliký zájem. Více se ujaly živé stromečky, smrčky, jedličky nebo májky ozdobené sladkým pečivem, perníkem a především ovocem – jablky nebo hruškami, mandlemi či rozinkami. Zřejmě roku 1860 se na stromečku v Čechách poprvé rozsvítily lojové svíčky.
Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.
Lidé doma mívají obvykle borovice, jedle, smrky nebo umělé stromky.
Na náměstí ve městech se často umísťují velké vánoční stromy. Poprvé tento byl Strom republiky postaven na brněnském Náměstí svobody spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem. Pohnula ho k tomu událost, kdy s přáteli nalezli v zimě, v roce 1919, v bílovickém lese, prochladlé děvčátko. Tento prožitek ho zasáhl natolik, že se o vánocích v roce 1924 rozhodl vztyčit na náměstí strom, a pod ním uspořádat sbírku na pomoc všem opuštěným dětem. Jedním z nejslavnějších českých vánočních stromů byl 24 metrů vysoký smrk z Beskyd, který ozdobil o Vánocích 1999 vatikánské Svatopetrské náměstí.
Nechvalně se proslavil vánoční smrk na pražském Staroměstském náměstí, když 6. prosince 2003 spadl a zranil čtyři lidi
Česká republika
Vánoce jsou považovány za nejdůležitější svátek i pro nekřesťany, kteří ho spojují se zakončením roku a s trávením času s v rodinném kruhu. Vánoce jsou slaveny 24., 25. a 26. prosince, ale předchází jim v křesťanském pojetí čtyřtýdenní období zvané advent. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem.
S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem vztyčení vánočního stromu či stromku, který se zdobí vánočními ozdobami, a pod který se v rodinách kladou dárky. Počátkem 18. století se součástí dekorace stalo i osvětlení a vánoční stromek se z Německa šíří dál. V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení. Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá.
24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem a během její konzumace se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod talíř minci či šupinu. Od štědrovečerní tabule se obvykle směla vzdalovat pouze hospodyně. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší Ježíšek. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy, a začíná samotná církev.
Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic, která je ve velké části českých domácností dodržována. Většina z vánočních cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické patří cukroví z lineckého těsta, které je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typická vůně je vanilka, koření skořice.evní oslava narození Krista.
Se štědrým večerem se pojí i řada lidových zvyků: lití olova, pouštění ořechových lodiček, házení střevícem či třesení bezem. Jednou z novodobých vánočních tradic je betlémské světlo, které rozvážejí skauti. Světlo se každoročně zapaluje v Betlémě, a posléze putuje napříč Evropou. Do Česka betlémské světlo putuje z Vídně, kde jej rakouští skauti předávají o neděli Gaudete delegacím z celé Evropy; pro české země jej přebírají brněnští skauti, kteří jej v sobotu rozvážejí před 4. nedělí adventní, takže je pak k dispozici v kostelech, na náměstích, vánočních trzích, knihovnách apod.
Západní Evropa a Severní Amerika
V západní Evropě a v Severní Americe jsou Vánoce slaveny v duchu náboženské tradice, spojené s obdarováváním bližních dárky, jež jsou rozbalovány 25. prosince ráno (v USA jsou dokonce Vánoce slaveny jen v tento den). Jako ústřední postava se v anglosaských zemích vyskytuje starší mužská postava jménem Santa Claus (ve Velké Británii, Austrálii a jinde též nazývaný Father Christmas, tj. Otec Vánoc), který vozí dárky na saních. V jiných zemích nosí dárky vánoční skřítci.
Santa Claus
Zdroj?
Santa Claus známý též jako Svatý Mikuláš, Otec Vánoc nebo jednoduše Santa je legendární osoba, která v mnoha západních zemích dává dárky všem hodným dětem. Tradičně na Štědrý večer 24. prosince nebo 6. prosince (svátek Svatého Mikuláše). Legenda má z části základ v legendárním vyprávěním vztahujícím se k osobě Svatého Mikuláše. Velmi podobný příběh je v řeckém a byzantském folkloru spojován s Basilem Velikým. Svátek svatého Basila 1. ledna je časem vyměňování dárků v Řecku.
Původně byl zobrazován v biskupském rouchu. Dnešní Santa Claus je většinou zobrazován jako oblý, veselý, bělovousý muž nosící červený klobouk s bílým lemem. Bíle lemované kalhoty s černým koženým páskem a boty.
Santa Claus žije na dalekém severu v kraji věčného ledu. Poloha Santova obydlí kolísá od severního pólu po Korvatunturi v Laponsku. V americké verzi Santa přilétá na svých sáních, tažených létajícími soby. Do domu se dostává komínem tak, že do něj skočí a přistane v krbu. Tam dá dárky do punčoch, které si děti nachystaly na krbovou římsu, než šly spát.
Název Santa Claus vznikl chybou ve výslovnosti holandského slova Sinterklaas, které je zkratkou slova Sint Nicolaas (Svatý Mikuláš).
Nejrozšířenější moderní vzezření Santa Clause jako tlustšího muže s vousy v červeno-bílém oblečení se někdy označuje jako výtvor reklamní kampaně na Coca-Colu ve 30. letech 20. století. Avšak již před rokem 1931, kdy Coca-Cola začala používat Santa Clause v reklamě, byl tento vzhled považován za standardní a zpopularizovala ho zřejmě již reklamní kampaň na nápoje společnosti White Rock, která jej takto začala znázorňovat od roku 1915.
Santa Claus se v Americe uchytil právě proto, že se stal symbolem zimních oslav pro všechny. Byl ušitý na starý americký ideál „melting pot“ - hrnce, kde se smíchají všichni imigranti dohromady a jejich starosvětské zvyky zaniknou. V předcházejících generacích např. i věřící židé vodili své děti, aby si popovídaly se Santou. Ale situace se dnes poněkud mění. Melting pot už není populární. Na jedné straně si věřící uvědomují, že Santa podemílá jejich tradice. A na druhé straně, lidé vidí, že Santa slouží komerční mašinerii.] Problém ale je, že zatím žádný jiný unifikační symbol zimních svátků v Americe neexistuje.
Podle současné představy jsou sáně s dárky taženy devíti létajícími soby. Poprvé se sobi v souvislosti se Santa Clausem objevili v roce 1823 v básni Account of a Visit from St. Nicholas, kterou napsal pravděpodobně Henry Beekman Livingston, z pozdějších zpracování je známá též jako The Night Before Christmas, kde se zmiňuje osm sobů – Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Dunder a Blixem, kteří táhnou jeho sáně. Jména Dunder a Blixem pochází pravděpodobně z nizozemštiny a v dalších vydáních básně procházela tato různými změnami, až se postupně ustálila na současných podobách Donner a Blitzen.
Devátý sob, Rudolph, se objevil až v roce 1939. Tehdy Robert L. May napsal pro síť obchodních řetězců Montgomery Ward rýmovaný příběh Rudolph the Red-Nosed Reindeer o sobovi, který měl zářící červený nos, kvůli čemuž nebyl ostatními soby přijímán mezi sebe, dokud si ho nevšiml Santa Claus, který Rudolpha požádal, aby vedl jeho sáně v mlze, neboť kvůli ní hrozilo, že děti nedostanou včas své dárky. Jen během roku 1939 bylo dětem rozdáno 2,4 milionu výtisků tohoto příběhu. Dalšího úspěchu se příběh dočkal v roce 1949, kdy vyšla zhudebněná verze od Johnyho Markse, kterou nazpíval Gene Autry. Příběh byl i několikrát převeden na filmové plátno a dodnes patří v USA mezi oblíbené.
Pravoslavné Vánoce
Vánoce se v pravoslaví začínají slavit až 6. a 7. ledna z důvodu posunu ve východních církvích stále používaného Juliánského kalendáře o 13 dnů oproti západnímu Gregoriánskému kalendáři (25. prosinec Juliánského kalendáře tak spadá až na 7. leden Gregoriánského). V historii byly Vánoce spojeny s velkým množstvím tradic, které upadly z velké části do zapomnění po oficiálním zákazu Vánoc v Sovětském svazu v roce 1918. V současném Rusku jsou oslavy tak spojeny spíše s Novým rokem s jolkou. Ústřední nepravoslavnou (pohádkovou) postavou je Děda Mráz.
Dánsko
Lidé v Dánsku si o Vánocích zdobí dům postavičkami skřítků, kterým se říká nisser . Můžou být různě velcí, mají špičatou čepičku a jsou oblečeni do dánských národních barev (červené a bílé). Jsou to právě tito skřítci, kteří večer 24. prosince nadělují dárky. Drobné dárečky a sladkosti se zavěšují na větve vánočního stromečku. Na Štědrý den lidé často chodí zapálit svíčku na hřbitov. V některých oblastech panuje také zvyk vítání „vánočního posla“, který zaklepe na dveře a každému dá vtipný dáreček charakterizující obdarovanou osobu - poukazují na ctnost nebo vadu, např. tlouštíci dostávají špejli od jitrnice. Večer se rodina sejde u stolu, na kterém nesmí chybět husa, kachna, popřípadě vepřová pečeně s červeným zelím jako hlavní chod a dále pak opepřená treska s ředkvičkou, pivní chléb, teplá šunka, hnědé koláčky nebo horká rýže zalitá studeným mlékem. Speciální dezertem je rýžový nákyp se zapečenou mandlí, jejíž nálezce dostane zvláštní dárek. Po večeři rodina přesune ke stromečku, kolem kterého tančí dokola držíc se za ruce a zpívajíc koledy.
Švédsko
Prvním vánočním svátkem je ve Švédsku 13. prosince Den sv. Lucie. Tento svátek se podobá českému Mikuláši. Mladí lidé se v převlečení za anděly a na hlavě ozdobení korunou s hořícími svíčkami vydávají nadělovat dětem cukroví. Typickou vánoční ozdobou je slaměná postavička kozla, ať už je v nadživotní velikosti nebo k zavěšení na stromeček, která se později na Tři krále hází do ohně. Hlavním chodem sváteční večeře je sušená treska s bílou omáčkou, dalším tradičním pokrmem je Vörtbröt- kořeněný chléb s hřebíčky a zázvorem. Jako vánoční specialita se podávají i vařené fazole se slaninou a cibulí nebo malé klobásky, kterým se říká Julkorv. Po večeři přichází nadělovat dárky přihrblý dědeček Jultomten(Vánoční muž) za pomoci skřítků Julnissarů. Je zvykem na dárky místo jména obdarovaného napsat krátký verš charakterizující danou osobu, která se má podle toho o svůj dárek sama přihlásit.
Polsko
V Polsku začínají Vánoce večer 24. prosince v okamžiku, kdy se na nebi objeví první hvězda. Poláci slaví svátek sv. Mikuláše 6. prosince, ale tento den Mikuláš přináší dárky jen dětem. Teprve o Štědrém večeru Mikuláš, ale častěji Dzieciątko (dítě Ježíš), Aniołek (Anděl) anebo Gwiazdor (ve Velkopolsku) nechává pod stromečkem dárky pro všechny. Odedávna zvykem jsou také jesličky v kostele, v jejichž pozadí se často místo betlémské krajiny zobrazují polská města a historické stavby. Během svátku se tradičně navštěvují tyto betlémy s celou rodinou. Sváteční stůl nebo i podlaha se zdobí trochou slámy, která má připomínat, že se Ježíšek narodil ve chlévě. Na začátku štědrovečerní večeře se rodina a hosté dělí oplatkou. Je to symbol smíření a příležitost přát si všechno nejlepší. Zvykem je prostírat u štědrovečerní večeře jeden talíř s příborem navíc, pro případného hosta. Jedná se o aluzi na židovskou tradici vyhrazení místa u pesachového stolu proroku Eliáši. Samotná večeře se skládá z dvanácti chodů symbolizujících dvanáct měsíců v roce. Hlavní jídlo je smažený kapr a jiné jídla z ryb. Před tím se obvykle podává červený boršč s tzv. uszkami (taštičky s houbami, které připomínají tvarem uši), pak pierogi tj. taštičky se zelí s houbami, a jiná postní jídla. V různých částech Polska se jedí různé vánoční pochoutky: např. pro Slezsko typická je moczka, namočený perník s rozinkami, ořechy, mandlí a sušeným ovocem, a také makůvky - rohlíky máčené ve sladkém mléce a obalované v máku. Typická je také kutia, která je části východní tradici a její základem je pšenice, med, rozinky, mandle apod. Na Vánoce se také peče perník. O půlnoců z 24 na 25 prosince se slaví v katolické církvi půlnoční mše - pasterka, která připomíná pastýři, kteří první navštívili Ježíše. Zpívají se také koledy.
Belgie
V Belgii, podobně jako v sousedním Nizozemsku, děti prožívají více svátek Sv. Mikuláše než Vánoce. Tehdy totiž ty hodnější dostávají dárky od Sinterklaase (ve Vlámsku) nebo Saint Nicholase (ve Valonsku). Těm zlobivějším pak hrozí, že si je odnese Černý Petr, prý do Španělska. Vánoční svátky jsou tradičně zasvěceny spíše setkávání rodin a přátel namísto rozdávání dárků. V posledních letech však i Belgie podléhá komerčním vlivům a Santa Claus obvykle pod vánoční stromek či do punčoch zavěšených u krbu něco nadělí. K tradičním vánočním jídlům patří v Belgii ryby, mořské plody a plněný krocan. Nejtypičtější pochoutkou vyhrazenou jen pro vánoční tabuli je sladké "vánoční poleno", ve vlámštině "kerststronk" a ve francouzštině "la bûche de Noël". Jedná se o měkkou, pěnovitou roládu naplněnou krémem a zvenčí ozdobenou čokoládou tak, že opravdu připomíná poleno.
Itálie
V Itálii bývají hlavním symbolem Vánoc jesličky. Zpravidla ale nechybí i ozdobený vánoční stromeček (nejčastěji jedle). Konkrétní zvyky a tradice se liší dle rodin a zejména podle jednotlivých měst a regionů. Zejména křesťanské rodiny mají jesličky doma, a na ty v životní velikosti se chodí dívat do kostelů nebo na náměstí. Rodinné betlémy se obvykle dědí z generace na generaci. Vánočním dnem je 25. prosinec. Hlavní slavnostní pokrmy o několika chodech se podávají při večeři 24.12. nebo při obědě 25.12., kdy se scházejí celé rodiny. Dárky se rozbalují po večeři 24.12.(čeká se do půlnoci, kdy začně 25.prosinec) nebo druhý den ráno a leží vedle jesliček nebo pod stromečkem. Dárky jsou spojené s osobou italské obdoby Santa Clause - Babbo Natale. Po snídani jde zpravidla celá rodina do kostela. Na italské vánoční hostině nesmí chybět panettone, typická vánoční bábovka s hrozinkami a kandovaným ovocem, nebo v případě severní Itálie jednodušší pandoro. Hlavní jídla se opět liší v závislosti na tradicích daného regionu a rodin. Může být jehněčí s rozmarýnovými bramborami a artyčoky, či večeře o několika chodech na bázi mořských ryb. V Itálii se slaví ještě 6. ledna svátek Epifania. Čarodějnice Befana sestoupí komínem do domů, kde zanechá dětem dárky. Její velká loutka se pak na znamení konce svátků zapálí.
Zdroj: Wikipedie
Zvyky a tradice
LODIČKY
Není mnoho lidí, kteří by alespoň jednou v životě o Vánocích nezkoušeli pouštět lodičky ze skořápek ořechů. Ale i tak si připoměňme, jak se to dělá:
Je velmi důležité, aby si svou lodičku každý zhotovil sám. Při věštbě můžeme položit jakoukoliv otázku týkající se lásky, rodiny, práce, úspěchů, majetku atd...
Smí se položit jen jedna jasně formulovaná otázka a to v okamžiku, kdy budete v lodičce zapalovat svíčku a spouštět ji na vodu.
Co znamená konkrétní chování lodičky?
- zůstala u břehu - v příštím roce žádné změny, vše zůstane při starém
- se hned potopí - jakákoliv snaha zlepšit svou situaci bude marná
- se při plavbě dotýká jiné lodičky - láska a přátelství
- utvoří kruh s ostatními - bezproblémové soužití, vzájemná úcta, přátelství a tolerance
- se ocitne uprostřed ostatních - majitel lodičky potřebuje ochranu a pomoc, je zranitelný a citlivý
- se ocitne mimo kruh - majitel v nadcházejícím roce rodinu opustí
- se točí v kruhu - nerozhodnost, nevíte co od života chcete
- se zhasnutou svíčkou - neupřímnost, komplikovaný citový vztah
- sama dopluje k druhému břehu - získáte, po čem toužíte
ROZKRAJOVÁNÍ JABLEK
U štědrovečerní večeře se při této věštbě určovalo, jak to bude se zdravím jednotlivých členů rodiny v nadcházejícím roce. Každý si rozkrojil svoje jablko. Pokud se po rozkrojení objevila hvězdička, znamenalo to, že dotyčný bude celý příští rok zdravý. Objevil-li se křížek, nevěstilo to nic dobrého.
LITÍ OLOVA POSTUP
Ještě na počátku 20. století se olovo lilo o Vánocích v každé rodině. Protože však za obou světových válek byl nedostatek tohoto materiálu, tento zvyk málem upadl v zapomnění.
Ani dnes není tak jednoduché získat olovo. Nejsnadněji si je opatříme v prodejnách rybářských potřeb. Tam můžeme nakoupit olůvka, která se používají jako zátěž na vlasec.
Olůvka roztavíme v kovové nádobce s dřevěnou rukojetí nad plamenem svíčky. Roztavený kov opatrně lijeme do nádoby se studenou vodou. Olovo ztuhne asi po 5 minutách a teprve potom je můžeme vyjmout z vody a zkoumat, co nám věští. Stejně jako u lodiček je důležité položit jasně a srozumitelně formulovanou otázku. Výklady mohou být různé, ale tady je několik základních.
ZÁKLADNÍ TVARY:
- čáry rovné - spokojený, klidný život
- čáry vlnité - nejasnosti, zmatky, cestování
- čáry jako půlkruh - falešný přítel, zrada, rozchod
- kruh uzavřený - finanční zisk, dědictví
- kruh porušený - zklamání, špatné zdraví, špatná finanční situace
- dva kruhy - svatba
- dva porušené kruhy - rozchod, zrušení zásnub nebo svatby
- ovál - sňatek z lásky
- čtverec - harmonický život
- trojúhelníky - štěstí v podnikání
- jeden kříž - smrt přítele nebo příbuzného
- dva kříže - zajištěné stáří
- mřížky - vězení
- zvířata - buď milosrdný
- hadi - nepřátelství, zrada
- hvězdy - úspěch ve všem
- květiny - láska, rodinné štěstí
- stromy - dlouhá životní cesta
Nenašli jste tady tvar, který jste hledali? Nevadí vše závisí na vaší fantazii a schopnosti číst ve vlastním podvědomí.
HÁZENÍ STŘEVÍCEM POSTUP
Tato věštba měla odhalit mladým neprovdaným děvčatům, jestli se v příštím roce vdají. Ta, která to chtěla zjistit se na Štedrý den postavila zády ke dveřím a přes rameno hodila svůj střevíc. Pokud po dopadu špička střevíce ukazovala ven ze dveří, znamenalo to, že se dotyčná dívka do roka provdá. Pokud ne, zůstane v příštím roce svobodná.
CO PŘINÁŠÍ ŠTĚSTÍ A CO SMŮLU?
Co přináší smůlu?
- před půlnoční mší se nesmí šít, plést - protože by pak myši dílo zničily
- na Štědrý den se nesmí čistit chlévy a stáje, pak by dobytek kulhal
- na Štědrý den se nesmí prát, přináší to smůlu a neštěstí do domu
- na Štědrý den nepište své milé - milému zamilované psaní, jinak by to mohlo znamenat rozchod
Co přináší štěstí?
- když v noci na Boží hod vystřelíte z pušky směrem k Měsíci
- čerstvý chléb upečený 25.12. a čerstvá vejce snesená 25.12 - mají kouzelnou moc
- Štědrý den v pondělí - dobrá úroda, hodně medu
- Štědrý den v úterý - bude hodně vína a obilí
- Boží hod ve čtvrtek - podařilo se výhodně prodat dobytek
- Boží hod v pátek - bude horké léto a krásný podzim
POVĚRY U ŠTĚDROVEČERNÍ VEČEŘE
- Podle tradice mělo být na štědrovečerním stole devatero pokrmů.
- Magickou moc měla plachta, pokrývající stůl. Na jaře z ní hospodář rozséval obilí, aby bylo pěkné a nebylo potlučené od krup.
- Pro hojnou úrodu bylo třeba sníst nejprve lžíci hrachu.
- Někde vařili polévku s dlouhými nudlemi, aby mělo žito dlouhé klasy.
- Večeře se začínala a končila modlitbou, ve které se vzpomínalo na zemřelé členy rodiny.
- Hospodyně nesměla vstát od stolu, jinak by jí neseděly slepice na vejcích, obsluhovala tedy děvčata.
- Zbytky jídla byly zakopány do země, aby byla úrodná.
- Když hospodyně připálí vánočkU, bude o vánocích stonat.
- Kdo si pod štědrovečerním stolem bos šlápne na sekeru, toho nebudou bolet nohy a celý rok zůstane zdráv.
- Při štědrovečerní večeři přivolávají pokrmy z čočky a jáhel bohatství, drobná mince pod talířem peníze.
- Vdavekchtivé děvče má na Štědrý den jedinečnou příležitost. Stačí, když tajně sebere devět patek od vánoček a do roka je pod čepcem.
- Večer před Štědrým dnem si položte k posteli ořech. Po probuzení ho rozlouskněte a snězte. Po celý rok by vám měly dát pokoj blechy a štěnice :-)
- Sníš-li při štědrovečerní večeři kousek okoralého chleba, bude tě držet štěstí.
- Rozliješ-li víno, čekej do roka křtiny.
- Česnek a med pojišťují zdraví, hrách dodává sílu.
- Kdo nosí u sebe tři šupiny ze štědrovečerního kapra, toho se drží peníze.
- Řetězem ovázaný trnož stolu ochraňuje rodinu před zlými duchy.
Zvyky ve světě
Anglie: pusa pro štěstí
Zvyky: V předvečer 25. prosince děti na krbovou římsu zavěsí červenou punčochu, dárky do ní v noci spustí komínem Father Christmas, který kolem projíždí se sobím spřežením. Mezi další zvyky patří líbání pod zavěšeným jmelím, barevné klobouky a veselé radovánky.
Menu: Pečený krocan, biskupský chlebíček a vánoční pudink, do kterého kuchařka ukryje stříbrnou minci pro štěstí.
Zvláštnost: Traduje se, že v horách přebývá štědrý vládce Vánoc, jehož jeskyni hlídá 63 trpaslíků. Když vyjde služba na toho posledního vykřikne: "Vánoce!", ostatní trpaslíci vyběhnou, začnou kácet jedličky, zdobit je a posílat do všech domácností.
Francie: náležité hodování
Zvyky: Dárky nosí Pere Noël, vousatý muž, který se dnes čím dál víc podobá Santa Clausovi; mimo jiné také létá na saních tažených soby a dárky pokládá na krb nebo ke kamnům. Francouzi slaví advent a děti užívají adventní kalendáře s okénky, kde se skrývají sladkosti i věty z evangelia. Štědrý večer je zakončen půlnoční bohoslužbou.
Menu: Jako předkrm ústřice, bílé klobásy, hlemýždi a rybí polévka, hlavní chod vánoční krůta (la dinde de Noël) s kaštanovou nádivkou nebo lanýžovou pastou a jako desert vánoční polínko (le buche de Noël), koláč se smetanou nebo čokoládové salámy.
Zvláštnost: Na Tři krále maminky dětem upečou velký dort, který ozdobí královskou korunkou a dovnitř umístí figurku. Kdo ji při porcování najde, je králem oslav.
Řecko: ohně a písně
Zvyky: Děti chodí o Vánocích od domu k domu a za doprovodu zvonků a bubínků zpívají oslavné a radostné písně. Dospělí po dvanácte nocí zapalují ohně na ochranu před skřítky a místo stromků zdobí miniaturní plachetnice. Dárky přináší Saint Vassilius (sv. Basilej), ale až v noci na 1. ledna. Ten den se také koná slavnost Obnova vod, kdy lidé vyprázdní všechny džbánky a naplní je svatobasilejskou vodou.
Specialita: Dort se zapečenou zlatou mincí, kdo ji najde, bude mít štěstí.
Zvláštnost: Vánoční oslavy končí 6. ledna, kdy kněz smočí krucifix v moři a uděluje požehnání.
Itálie: pozdrav městu i světu
Zvyky: Štědrý den je běžný den, je jen zakončen půlnoční mší (nejznámější je ve Vatikánu v chrámu sv. Petra), svátky začínají až na Boží hod obědem, a to po papežově požehnání Urbi et Orbi. Víc než stromky jsou ale v domácnostech rozšířené jesličky a v některých rodinách dostávají ten den ráno děti také dárky.
Menu: Tradičně se podává pečené jehně nebo krocan a jako dezert koláč Panettone.
Zvláštnost: 7. ledna létá na koštěti čarodějnice Befana, která komínem hází hodným dětem dárky; zlobivým naděluje uhlí.
Švédsko: naparáděný kozel v akci
Zvyky: Štědrý den je rodinným svátkem s návštěvami a slavnostní večeří. Dárky roznáší vánoční kozel s rohy ozdobenými červenou stuhou.
Speciality: Šafránový chléb, povidlové vánoční dorty a vařené bonbony
Zvláštnost: 13. prosince nosí děti jídlo svým rodičům na paměť svaté Lucie, která podle pověsti zachránila ve 4. století našeho letopočtu Švédy před hladomorem.
Nizozemsko: loď plná dárků
Zvyky: Sinterklaas (sv. Mikuláš) připlouvá tři dny před svými narozeninami s lodí plnou dárků a 5. prosince spolu s Zwarten Pietem (Černým Petrem) rozdává dětem dárky. Potom teprve mohou Holanďané zdobit stromky. O Štědrém večeru chodí lidé do kostela a 25. a 26. prosince se scházejí se svými přáteli ke společnému jídlu a dávají si dárky.
Zvláštnost: Ve východní části země se během Adventu udržuje tradice troubení na ručně vyrobené rohy, které zvěstují příchod Ježíška.
Lucembursko: rozsvícené ulice
Zvyky: V předvánočním čase se ulice osvětlují a zdobí vánočními motivy, vzduch je cítit horkým kořeněným vínem, speciální polévkou s uzeninou a typickými crepes. Dárky roznáší Ježíšek
Specialita: Černý puding s mačkanými bramborami a jablečnou omáčkou
Belgie: boty pro Mikuláše
Zvyky: Vánoční stromeček, rodina pohromadě a rozjímání. Sinterklaas (sv. Mikuláš) se svým pomocníkem Zwartem Pietem (Černým Petrem) jezdí 5. prosince večer od domu k domu a rozdává dárky do připravených zimních bot. Děti mu na oplátku chystají oves a cukr pro jeho koně.
2
3
4
5
6
7
8
9
Komentáře
Přehled komentářů
No páni, tak musím říct, že tenhle článek jsem přečetl jedním decham. Miluji totiž vánoce ale vpodstatě jsem o nich až do teď skoro nic nevěděla...Jen co se týká rodinných tradic, které mám převzaté od našich, kapr stromeček dárky, adventní věnec...Vánoce teda od loňska miluji jestě víc, prptože mě o vánocích čekal pod stromečkem nádherný zásnubní prsten od Rýdla! Teď už jsem 2 měsíce vdaná paní a i snubáky máme od něj, ale to je už mimo! Vánoce jsou pro mě prostě pohoda kterou si sama nastolím, nestresuji se dárky a lítám po obchododech týden před vánoci...Cukroví upeču teď o víkendu a dárky už jsou až na výjímky připravené!
Miluji vánoce ale nic jsem o nich nevěděla
(Lucka, 30. 11. 2016 12:56)