Paranormal2

Možná největší náboženský zázrak – a přesto se o něm téměř nemluví! Přitom se prý děje už téměř 2000 let, rok co rok. Pokaždé, když se na Velikonoce sejdou lidé v jeruzalémském Chrámu Božího hrobu, zavře se kněz do malé kapličky, a vrátí se se zázračným ohněm, který údajně nepálí, zato způsobí podivuhodné záblesky a vyřadí televizní kamery. Podívejte se s ENIGMOU přímo na místo údajného zázraku, který vědci dodnes nedokázali objasnit!

„Z jádra právě toho kamene, na kterém Ježíš ležel, se začne linout nedefinovatelné světlo. Obvykle má modrou barvu, ale barva se může změnit a získat mnoho různých odstínů. Nelze to popsat slovy. Světlo stoupá z kamene jako mlha z jezera – vypadá to skoro, jako by ten kámen byl pokrytý vlhkým mrakem, ale je to světlo. To světlo se každým rokem chová jinak. Někdy pokrývá jen ten kámen, zatímco jindy ozáří celý hrob, takže lidé, kteří stojí venku a podívají se dovnitř, ho uvidí plný světla.“ To jsou slova jeruzalémského pravoslavného patriarchy Diodora I. (1923 – 2000), který měl v době své služby jako jediný právo vidět údajný zázrak na vlastní oči. Existují nějaké důkazy? A pokud je to vše pravda, jaká síla by takovýto jev mohla způsobit? Dokazuje zázrak pravdu věřících? Bude ho někdy věda vážně zkoumat? Najde fyzikální vysvětlení a využije mocnou energii, která se v něm možná skrývá?

Cesta do tajemné jeskyně

Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě se nachází, jak jinak, na Golgotě. Tedy v místech ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Projdete-li křesťanskou čtvrtí až na konec Via dolorosa – Bolestné neboli Křížové cesty, ocitnete se právě před Chrámem Božího hrobu. „Mýlí se ten, kdo by si snad myslel, že Golgota je kopec, ačkoli nám ji tak Bible předkládá. Nezdálo se nám, že by Chrám ležel na jakékoliv vyvýšenině,“ popisují obvyklé zklamání návštěvníků Jeruzaléma Stanislava a Jiří Brůhovi. Chrám Božího hrobu je postaven císařem Konstantinem ve 4. století našeho letopočtu. Předtím tu stojí Afroditin chrám, který tu nechává vystavět císař Hadrián roku 135. Když Konstantin nechá odklidit veškerou navážku, objeví se i jeskyně, v níž měl být pochován Ježíš Kristus – prostor s kamennou lavicí, jen jedním prázdným hrobem (ojedinělý případ), a to po pravé straně, přesně jak udává Bible.

Klíč k chrámu je v rukou muslimů!

Chrám Božího hrobu je několikrát zničen a znovu obnoven, dnešní podoba pochází částečně z 12. a částečně z 19. století a zabírá plochu asi 100×120 metrů (pro srovnání – hřiště fotbalového stadionu AC Sparta Praha má rozměr 105x68 metrů). Je symbolem rozštěpení křesťanství. Šest církví – římskokatolická, řecká pravoslavná, arménská, syrská, koptská a etiopská – tu má navzájem rozdělen prostor přízemí, pater i podzemí s přesností na centimetry. Ke všemu je klíč v rukou muslimů. „Figurujeme jako neutrální prostředníci mezi šesti hlavními církvemi,“ vysvětluje Vadžich Jakob Nusejbech, muslim, který je dveřníkem chrámu. „Začalo to v roce 638. V té době se zmocnil Jeruzaléma po dvou letech obléhání kalif Omar al‘ Hatab, vládce obrovské muslimské říše. Rodina Nusejbechů sem následovala svého vůdce.“ Rodinná tradice trvá již čtrnácté století! Současný klíč k chrámu váží půl kilogramu a je půl metru dlouhý.

Údajný zázrak je společný

Nás ovšem zajímá nejvíc, co se děje za těmito dveřmi. Je to zázrak? Davová halucinace? Nepoznaný fyzikální jev? Pro jednotlivé křesťanské církve jsou Velikonoce pochopitelně největším svátkem. Každá církev je ovšem slaví jinak, a často v různých termínech. Je to snad jakási dohoda, aby se příliš nepřely? Navíc svatý oheň putuje i do muslimských mešit! Proč? Neměli by třeba muslimové zázrak „konkurence“ spíše ignorovat? Každopádně každoročně, den před pravoslavnou Paschou neboli svátkem vzkříšení, v sobotní poledne, se tu koná velkolepý obřad, při němž se dějí věci, nad kterými zůstává rozum stát. Jeruzalémský pravoslavný patriarcha se zavře do kuvuklie – kapličky s údajným Kristovým hrobem, která stojí uprostřed chrámu – a vyjde ven s ohněm, který prý vznikne uvnitř bez škrtnutí jediné zápalky…

 Podivné záblesky blahodatného ohně

Během samotného obřadu Sestoupení blahodatného ohně se děje celá řada divů, paranormálních jevů či, chcete-li, zázraků, které vědci dosud neobjasnili. Zvláštní je, že se o to na akademické rovině vlastně ani nepokusili. Přitom by tento zázrak svou periodicitou vyhovoval nejzákladnější potřebě vědy – aby se zkoumaný jev opakoval. Středověké rozdělení duchovní a světské moci zřejmě funguje stále dobře a vědci se s hlavními církvemi v tichosti vzájemně respektují. V prostoru chrámu se při obřadu objevují podivné záblesky a světla, ikony začnou myrotočit – tedy záhadně vonět, někdy se samy zapalují olejové lampy, ale oheň po nějaký čas vůbec nepálí a nespaluje. A co tyto jevy činí hodnověrnými? Neomezují se jen na uzamčenou kuvuklii a patriarchu.

Pod dohledem televizních kamer

Může tu jít jen o nějakou davovou halucinaci či náboženské vytržení? Této hypotéze zkříží cestu před několika lety kameramani. V roce 2003 je poprvé obřad živě přenášen televizními kamerami ruské televize NTV, která poprvé získala zvláštní povolení jeruzalémských úřadů. Již tehdy se však záhady projeví. Kamery dostávají „zabrat“. Některé se samovolně vypínají, u jiných dochází k poruchám barevnosti obrazu, zachycují jakési podivné světelné jevy. Od dalšího roku se už poučení zaměstnanci NTV vážně připravují na to, že se může stát cokoli nadpřirozeného…

Zázrak s nejdelší historií?

Na tomto údajném zázraku je ovšem neobvyklého ještě něco. Opakuje se už pěkně dlouho. Poprvé je prý svědkem sestoupení svatého ohně apoštol Petr někdy kolem roku 34 našeho letopočtu. A co víc, zázrak stále odolává i různým neuctivým útokům a pokusům ho překazit! Muslimský historik Al-Biruni (973 – 1048) zmiňuje, že jednou byl patriarchovi podstrčen místo knotu měděný drát, aby se zázrak nemohl stát a svíce nevzplála, ale ta přesto vzplála. Rovněž jednou měly hořet lampy naplněné vodou místo oleje a řada historických příběhů vypráví o tom, jak se někteří nevěřící, mocnáři a muslimové chtěli přesvědčit o podvodu, ale oheň se přesto, i bez přítomnosti kněží, v kapli objevil.

Rozštípnutý sloup

Celé sérii fantastických svědectví, legend i čistých faktů z historie každoročního údajného zázraku dominuje zdokumentovaný příběh, který se udál roku 1579 za sultána Murata IV. Arménští monofyzité (zastánci učení o jediné, božské, přirozenosti Ježíše Krista – pozn. red.) v čele se svým patriarchou podplatí sultánovu ochranku Božího hrobu a zamknou se v chrámu, aby zlomili monopol pravoslavných. Pravoslavný patriarcha Sofrony IV. tak zůstává stát bezradně před vchodem. Celý zástup se musí zastavit a nikdo není vpuštěn. „Co budeme dělat? Není tohle konec světa?“ vznášejí se otázky v davu nechápajících věřících. Patriarcha je zlomený. V zoufalství poklekne před levým sloupovím a začne se modlit. Vtom se ale jeden z těchto sloupů svisle rozštípne a oheň se zablýská po boku patriarchy! Mimo chrám! A tento rozštípnutý sloup tu stojí dodnes!

Obřad Sestoupení blahodatného ohně

Zázrak Sestoupení blahodatného ohně je v centru pozornosti všech církví a obyvatel Jeruzaléma. Série historických událostí ustanovila nezadatelné právo na vykonání obřadu pravoslavné církvi, ačkoli existují záznamy, že například roku 1481 do Božího hrobu vstupoval pravoslavný patriarcha spolu s arménským a etiopským biskupem. Podle tradice ten den či rok, kdy nesestoupí blahodatný oheň, bude poslední, a samotný chrám bude zničen. Je to jen pověra? Co by se stalo? Podle některých by jen pravoslavná církev přišla o svá práva na obřad. V různých letech však trvalo mučivé očekávání ohně od pěti minut do dlouhých několika hodin. Roku 1102 oheň sestoupí dokonce s jednodenním zpožděním! Z technického hlediska by se ale mělo říkat zázraku „sestoupení“ spíše „vystoupání“, jak si vysvětlíme vzápětí.

Začne se důkladným prohledáním

Jak údajný zázrak vlastně probíhá? O Svatou sobotu ráno se v chrámu objevují zástupci všech zainteresovaných institucí včetně církví. V 10 hodin začíná důkladné prohledávání kuvuklie čili kapličky s jeskyní Božího hrobu. To má zajistit, aby v ní nebylo opravdu nic, co by mohlo fyzicky vyvolat oheň. Zajímavé je, jak se v tom jednotlivé církve doplňují. Kontrola není nijak symbolická, protože církve jsou motivované možností získat v případě neúspěchu pravoslavných práva na obřad. Prohlídka končí v 11 hodin. Dveře jsou následně zapečetěny včelím voskem a jednotlivé autority do něj otisknou své pečetě.

Proč ostatní líbají patriarchovu ruku?

Obřad začíná přesně v poledne. Kostelník přináší svíci věčného světla, která byla pro tento den uhašena, aby ji znovu zapálil svatý oheň. Po příchodu pravoslavného patriarchy s eskortou složenou z arcikněží, kněží, farářů a arménského zástupce se děje i cosi, čemu neznalí jen stěží uvěří. Představitelé ostatních církví přistupují k patriarchovu trůnu a políbí obřadně patriarchovu ruku, přestože jde o představitele církve, která je podle jejich přesvědčení nepravou církví omylu! Důvod? Pokud by to neudělali, nemohli by dostat z patriarchovy ruky svatý oheň! Proč ale o něj tolik stojí? Aby překračovali svou vlastní víru? Nebo se najednou rozpomenou, že na instituci církve tolik nezáleží?

Rozpečetění a vstup do Božího hrobu

Ovšem i sám patriarcha se musí podrobit poměrně nedůstojnému procesu. Svaté procesí třikrát obejde kapličku Božího hrobu, než se patriarcha zastaví před jejím vchodem. Kuvuklie je rozpečetěna a patriarcha svléká svůj posvátný oděv, takže zůstane pouze v bílém rouchu, jakési „noční košili“. Následně starosta Jeruzaléma s policejním šéfem přede všemi přihlížejícími patriarchu ještě prohledají, aby ověřili, že ani pod svým „spodním prádlem“ s sebou nemá nic, co by mohlo vydávat světlo nebo rozžít oheň. Jeruzalémský patriarcha dostává uhašené svíce a vstupuje dovnitř.

Jakým způsobem se světlo objevuje

Všechny svíčky jsou tu zhaslé. Nic nehoří ani v jeskyni, ani jinde v kapličce. Všude je tma. Uvnitř Božího hrobu patriarcha pokleká na kolena a provádí arcidiecézní modlitbu. Přečte zvláštní požehnání a vyzývá Ježíše Krista, aby seslal svůj posvátný oheň a požehnal tímto darem lidu. V absolutním tichu během patriarchovy modlitby se prý ozývá jakési syčení a téměř ve stejnou chvíli se údajně všude objevují modrobílé záblesky svatého ohně, jako by blýskala spousta fotoaparátů. Jenže fotoaparáty to nejsou, světla osvětlí celý chrám a svíce se při tom samy zapalují. Když patriarcha vystupuje z kuvuklie se zapálenými svícemi věčného světla, dav začíná jásat a slzy štěstí stékají po tvářích věřících. Je to hmatatelné. Oheň sestoupil. Možná se stal zázrak. Přímo tady. Fyzický zázrak. Ale je to tak skutečně, nebo za celým jevem stojí něco prozaičtějšího? Přítomní záhadu nezažívají jen z dáli. Na pár chvil prý nemá svatý oheň normální vlastnosti ohně.

Oheň, který prý vůbec nepálí

Všichni se svatým ohněm omývají, strkají do něho ruce a krouží svíčkami kolem obličeje. Nechytnou prý ani vlasy, ani chlupy. Říká se, že jde o prvních pět až deset minut, kdy patriarcha vystoupí z kuvuklie a oheň osobně rozdává věřícím. Někteří tvrdí, že každý se může dotknout plamene až 33 svíček během celých 33 minut. Jen pověra? „To světlo nepálí,“ potvrzuje kdysi Diodoros. „Má jinou konzistenci než normální oheň, jaký hoří v olejové lampě… V určitou chvíli světlo začne stoupat a vytvoří sloup, ve kterém má oheň jinou povahu, takže z něj mohu zapálit svíce. Když získám plamen pro své svíce, vyjdu ven a dám oheň nejprve arménskému patriarchovi a pak koptskému. Pak předávám plamen všem lidem v chrámu.“

Údajný zázrak očima patriarchy

Protože nikdo kromě patriarchy nemá právo vstoupit do hrobky v čase údajného zázraku, můžeme o tom, co se v Božím hrobě děje doopravdy, jen spekulovat. Může patriarcha lhát? Podléhá psychóze? Vidí snad něco, co může vidět jen věřící v jakémsi vytržení? Jak ale zapálí ten oheň? A proč modravé záblesky spatřují i ostatní? Diodoros vše popisuje jednoduše: „Vstoupím do hrobky a kleknu v bohabojnosti před místo, kde Kristus po své smrti ulehl a kde znovu vstal z mrtvých… Najdu si cestu temnotou k vnitřní komoře, ve které padnu na kolena. Tady řeknu určité modlitby, které nám byly předány během staletí, a když je dořeknu, čekám. Někdy mohu čekat pár minut, ale normálně se zázrak stává okamžitě poté, co odříkám modlitby.“ Jaká síla zaručí takto spolehlivý účinek? Nabízí se ale ještě další otázka. Proč se o tomto zázraku na Západě téměř neví, když se týká údajného Ježíšova hrobu, a mluví se o něm jako o důkazu vzkříšení? Snad že katolická církev nemá na obřadu žádného zástupce a údajný zázrak se děje na pravoslavné Velikonoce, které se setkávají s katolickými jen jednou za tři roky?

Podvod, nebo fyzikální záhada?

Existuje množství lidí, kteří věří, že jde o podvod pravoslavné církve. Říká se dokonce, že patriarcha má v hrobě ukrytý zapalovač. Jak by to bylo ale dřív? Mechanické zapalovače (na střelný prach) totiž existují teprve od 16. století a praktičtější, benzínové od 19. století! Daly by se však najít realističtější způsoby. Nemohla by skála hrobu obsahovat křemen, jímž by šlo vykřesat jiskru? A co by mohlo vysvětlovat ono údajné modré světlo? V úvahu přichází plyny, které se tu mohou ze země vylučovat. Ale jak by se zapálily? Objevují se i úvahy o tom, že svíce mohou vzplanout proto, že jejich knot je ještě dostatečně horký – vzpomeňme, že před obřadem hořely jako takzvané „věčné světlo“. I tato úvaha ovšem naprosto pohoří. Než procesí třikrát obejde kuvuklii a proběhnou všechny ceremonie, musí být úplně studený. Jako nejzajímavější se jeví možnost, že tu jde o nějaký dosud neznámý elektromagnetický jev, který se v místě akumuluje. Jenže to už je velmi blízko k zázraku a naše věda bohužel tyto mechanismy zatím dostatečně neovládá.

Co zachytil betlémský inženýr na video?

Pro verzi, že jde o skutečnou fyzikální záhadu, hovoří fakt, že záhadný jev se neomezuje jen na církevního patriarchu a místo hrobu v kapličce, kam nikdo nevidí. Množství poutníků tvrdí, že se jim v chrámu také zapálila svíčka sama od sebe, ještě dříve, než patriarcha vyšel ven. A svíce se samy zapalují i představitelům jiných církví. Zřejmě jediný videozáznam, na kterém je rozžínání svíce, i když nedokonale, zachyceno, měl natočit inženýr Souhel Nabdiel z Betléma. Roku 1996 natáčí dramatickou scénu potemnělého chrámu, ve které jedna ruská jeptiška z davu s třesoucíma se rukama naráz vykřikne a začne se křižovat, zatímco ostatní se přidají k jásotu a oheň se viditelně rozhořívá na svíci, kterou drží v ruce.

Nahrávky a fotografie fascinujících záblesků

Za poslední léta, v nichž je obřad živě přenášen také televizí, se ovšem podařilo natočit a nafotit celou řadu světelných úkazů, od jakýchsi ohnivých obláčků visících ve vzduchu přes modravé křivolaké záblesky připomínající záblesky z fotoaparátů po celistvou modrou záři a záblesky. Některé lze v nízkém rozlišení zhlédnout na internetové adrese www.holyfire.org/eng/video.htm. Dočkáme se v dohledné době povolení k obrazovému zaznamenání i toho, co se děje uvnitř Božího hrobu? Jestliže pravoslavná církev nemá co schovávat, nemusela by jí tichá přítomnost kamer nijak zvlášť vadit…

zdroj