Tajemná Praha - část 4. - Staré město
V Coloredo-Manfeldském paláci v Karlově ulici, kde je nyní vystavena expozice tortury, se prý zjevuje místnost s červenými závěsy, kterou lze spatřit a do níž lze vejít pouze o půlnoci za úplňku. Uprostřed komnaty je umístěno zrcadlo, zahleděné do budoucnosti. Člověk v něm spatří sám sebe, jaký bude za rok a den.
- Do základů domu U zlatého stromu v Karlově ulici byla zazděna větévka ze stromu rostoucího v Ráji.
- V domě U zlaté studně v Karlově ulici se v domě zjevují bezhlavá těla dvou španělských šlechticů, které majitel domu zištně zavraždil.
- Alegorie Vltavy v podobě nahé dívky na Mariánském náměstí zvaná Terezka, se jmenuje podle krásné dívky, která sem chodila pro vodu. Do této sochy se prý zamiloval místní bývalý rytmistr a odkázal jí všechen majetek.
- O useknuté ruce v kostele – o této legendě ZDE – S tímto kostelem je spojena ještě jedna hrůzostrašná legenda. Při stěně boční lodi nalezneme rozměrný náhrobek nejvyššího kancléře Českého království Jana Václava Vratislava z Mitrovic, zhotovený v letech 1714-16. Dle pověsti, bylo tělo Vratislavovo teprve rok po smrti převezeno z Vídně sem. Tento pán tu byl pochován jen zdánlivě mrtev, procitnul totiž ze mdlob, vyrazil víko rakve, ale z hrobky se dostati nemohl. Zahynul tam tedy ubožák hroznou smrtí, což shledáno bylo, když po letech opět někdo do té hrobky byl pochován a tu nalezli rakev otevřenou a kostru ležící na zemi.
- V chrámu Panny Marie před Týnem se nachází náhrobní deska dánského hvězdáře Tycho Brahe, k níž se váže kuriózní legenda záhadného původu. Ten, kdo pohladí kamennou tvář dávného učence, bude prý vysvobozen od bolesti zubů.
- O vlaštovčí vodě – tato legenda pochází z Anežského kláštera na Starém Městě. Vlaštovčí voda byl prý tajemný elixír, s jehož pomocí může člověk vykonat mnoho dobrého. Do kláštera prý jednoho nevlídného večera doklopýtala vyčerpaná žena. Pocházela sice z urozeného rodu až z Polska, ale o všechny peníze postupně přišla. Když ji opustily síly, poslední spásu hledala u jeptišek. Sestry se nešťastnice obětavě ujaly. Po zotavení se jim chtěla odměnit a proto jim prozradila tajemství na výrobu léčivé vody. Jeptišky podle návodu vyráběly léčivou tekutinu, která se brzy dostala mezi Pražany a ti jí bůhvíproč říkali vlaštovčí voda. Chudí ji dostávali zdarma, ostatní za nepatrný obnos. Léta plynula, klášter byl zrušen a Polka zemřela. Recept však nezanikl a jedna ze sester ji stále vyráběla v domu u kláštera. Když zemřela, několik lahviček zůstalo vdově u které sestra bydlela. Jednoho dne vdovu navštívil mladík, student z Polska pokrevně spřízněný s mrtvou šlechtičnou. Do noci experimentoval, aby zjistil složení léčivé tekutiny. Náhle však domem otřásl výbuch a když se seběhli vylekaní sousedé, našli mladíka mrtvého uprostřed zčernalého nábytku a rozbitého skla. Jeho smrtí nadobro skončilo i hledání elixíru.
Jezuitský poklad v Klementinu – Jezuitský řád zde sídlil do roku 1773, pak musel tyto prostory opustit. Příslušníci však věřili v návrat a proto učinili tajná opatření, aby úřední komise, jež měla přijít zabavit jejich jmění, našla jen zlomek. Několik neznámých mužů z řádu v černých pláštích v noci navštívilo chudého zedníka, který sídlil na vltavském břehu. Řekli mu že pokud pro ně vykoná určitou práci bude po zásluze odměněn, souhlasil tedy. Muži mu dali šátek přes oči a v kočáru ho zavezli do Klementina a pak ho zavedli do tajného sklepení, tam mu přikázali aby zazdil vstup do vedlejší místnosti tak, aby nikdo nic nepoznal. Zedník tak učinil, dostal hrst zlaťáků a byl znovu se šátkem přes oči vyveden zpět do domova. Když se po čase rozkřiklo, že jezuité byli vyhnáni, zedník se dovtípil, že pomáhal ukrýt část jejich bohatství. Vypravil se na radnici a podrobně vylíčil svůj noční výlet, nikdy se však nic nenašlo. Škoda, že nebyl objeven i při současných rekonstrukcích, Národní knihovna by to jistě uvítala!
Komentáře
Přehled komentářů
Bydlela jsem pred lety na Starem Meste a mela jsem tam,a to i spolecne s jinymi obyvateli,spousty zahadnych zazitku,na pr. v dome v Petrske ulici ,tam jsme vidali v noci svetlo,ktere vychazelo ze zcela zasypaneho puvodniho sklepa ,dum byl pavlacovy a v jeho dvore se v noci prohanela svetelka,nejprve jsme se se sousedy domnivali,ze to je svetlo od projizdejicich aut ,ale to bylo vylouceno,skrze vrata by to bylo daleko ,a ani zadna auta prave nejela /nezjistili jsme co ze to mohlo byt. Jindy zase ,bylo to ve Veleslavinove ulici ,kde jsme bydleli jeste se dvema partajemi na spolecne chodbe ,jsme meli nas "byt" o 2 mistnostech rozdeleny pres onu chodbu, a tam prosklene dvere s motivem od A.Muchy .Jednoho dne jsem sedela se svoji matkou a svagrovou u kavy,kdyz jsem zpozorovala jakysi muzsky oblicej pritisknuty na ono sklo i stouchla jsem do svagrove,a i ona to uvidela,ackoliv nikdo ze sousedu nebyl doma,i tak jsme si to vysvetlovaly,ze nas kdosi "spehuje" ,v tu chvili se oblicej oddaloval -rychle jsem tedy bezela ke dverim,otevrela je ,ale nikdo tam nebyl...Par roku predtim jsem mela desivy zazitek ve stejnem byte ,opet nikdo z nasich spolubydlicich nebyl doma,byli jsme tam jen muj bratr a ja ,divali jsme se tehdy na tV,kde bezel film s L.de Funesem ,a tak kdyz zaznela pulnocni znelka,vypli jsme TV a s dobrou naladou se ulozili ke spanku na dvouluzko,nahle jsme uslyseli 3x silne nad nasimi hlavami zatukat na zed. Zavesy na oknech jsme meli zatazeny,aby z ukice do bytu nepronikalo svetlo,a tak jsme byli temer v uplnr tme,proto nic nebylo videt a tak jsem si myslela,ze si muj,tehdy 16 lety bratr dela legraci,ze me chce postrasit,ale on se ani nepohnul,jen se me zeptal,jestli jsem to slysela take ,v tu chvili bylo slyset jak se oteviraji dvere k nam,ztuhli jsme hruzou,jak rikam,byla naprosta tma,vedle krbu jsmemeli maly stolek a kreslo,na kterem lezel zapalovac a casopis,a my jsme zretelne slyseli skrtnuti zapalovace a listovani casopisem,byli jsme vydeseni,ale to co nasledovalo,bylo jeste horsi ! Najednou jsme uslyseli kroky jak se k nam za praskotu parket nekdo blizi, ihned jsem skocila k bratrovi na jeho polovinu !A kdyz jsme uslyseli lupnuti palce u nohy,jakoby lezl k nam do postele , a take ze ano !Okamzite bylo videt siluetu postavy pod moji dekou !!! Nevim,kde se tehdy ve mne vzala ta odvaha ,vykrikla jsem : Ted uz toho mam ale dost 1 a chtela jsem zatahnout deku k sobe,v ten moment nam ale byla deka z 2.strany prudce prehozena pres hlavy ! Vedle bratra na stolku stalo radio ,i zkusil naladit nejakou moderni hudbu,kdyz v tom se radio zacalo "samo" preladovat a zacala hrat pohrebni huddba,i zkusil rychle znova vratit onu stanici jako predtim,ale vse se opakovalo,zase slysitelne preladovani ,zase ta desiva hudba ,v te chvili jsme si oba dva vsimli,ze za zavesem u okna ,ktere bylo na nasi strane mistnosti, (byla tam 2 vysoka okna,oddelena zdi ),jakoby stala jakasi postava s predpazenyma rukama,pres ktere se onen zaves lomil k zemi,nebyl zadny pruvan,okna byla zavrena *u druheho okna zaves splyval normale dolu , tentokrat byl za hrdinu muj bratr,ktery se odvazil do zavesu bouchnout ,v te chvili se zaves vzedmul a prudce se prehodil pres jeho hlavu... Nahle jsme oba usnuli !!! Do dnesniho dne si nedovedeme vysvetlit co to tehdy bylo,ale i po letech,kdy to pisi,mam mravenceni po celem tele,,, Napadlo nas ,jestli snad neni pricinou to,ze si bratr ze sklepa donesl starou zidli,kterou si natrel,jak se rika ,vysperkoval si ji, a tak ji radeji odnesl zpatky ..Od te doby se uz nic takoveho neopakovalo....Kousek od nas,bylo to blizko Staromestskeho namesti se zase v byte me tety v noci objevovala postava muze ,celeho v cernem s kapi... Jsou holt skutecne Veci mezi nebem a zemi ,a my ,lide.obcas zazivame pro nas nevysvetlitelne...
zazitky ze stare Prahy
(ilona , 17. 7. 2017 0:37)