Písek
FRANTIŠEK LIPŠ
Pověst o stavbě kamenného mostu
(Podle vypravování zemřelého měšťana a mistra soukenického Václava Volfa)
Nejstarší obyvatelé města Písku přišli v místa, na nichž nyní leží město Písek, před dávnými a dávnými lety. Celé okolí byl porostlé hlubokými a neprostupnými lesy a jen řeka Otava, která tímto údolím se valila, vedla tlupy lidí, kteří sem přicházeli za lovem čtvernohých zvířat, ptáků a ryb a později v údolích za pastvou a orbou, kterou na vykácených místech a loukách pěstovali. Také tu rýžovali zlato, které řeka naplavovala s pískem na březích a mělkých zátokách. Staří obyvatelé nejraději pro snadnější obranu před nepřítelem usazovali se na kopcích a proto se nejdřív usadili na Hradišti a rolničili v údolích. Potom později čeští králové vystavěli na skále u řeky pevný hrad, opevnili jej příkopy, které naplňovali vodou ze řeky a spojení přes tuto řeku obstarávali převozníci na širokých z kmenů tesaných vorech. Řeka Otava, která u Hradiště tlačila se mezi skalami, co je teď sv. Václav, proudila za jarních nepohod širokým údolím pod hradem a tvořila veliké močály, které se rozprostíraly až ke skalám u Pazderny. Do hradu, kolem kterého se tvořila velká osada, přicházeli za obchodem obchodníci, vozili tady sůl a vystavěli spojení do Prahy širokou silnicí. Proto se obyvatelé města s králem rozhodli, že pod hradem přes řeku Otavu vystaví kamenný most. Stavět na vodě ještě neuměli a proto prohloubili v močálech koryto řeky, které vedli v místa kde je teď městská zahrada, a odtud přes louky až do potoka Jihru a tím pak do řečiště k Pazderně. Kamenný most začali stavět z jara na suchu a aby malta lépe držela, míchali do ní rozbitá slepičí vejce, která kupovali a také na vozech od hospodyní dostávali. Vrchní kameny nad řečištěm spojovali olovem. Když byl most postaven, svedli řeku do dřívějšího koryta, které prohloubili a od mostu upravili silnici ku Praze. Most s městem spojili v bráně padacím můstkem na řetězích, který na noc vytahovali. Tím, že most byl vystavěn na suchu a v maltě byla namíchána syrová slepičí vejce, vydržel bez pohromy až po naše časy.
Z časopisu Otavan, který vyšel v Písku 22. září 1930, ročník XIII, číslo 4-6, s. 86.
_________________________
„Ballada z rokoka“
Napsal ji Alois Jirásek podle vyprávění svého přítele Mikoláše Alše. Tato příhoda žije ve zdejší krajině v několika verzích lidového vyprávění a Červený kříž ve vrážských lesích a tři stejné kapličky, postavené v pravidelném trojúhelníku kolem Cerhonic, jsou trvalou připomínkou krvavé události, k níž dala podnět nešťastná lidská lakota.
Na opuštěné, bažinatém místě v lesích se odehrála tragédie tří Francouzek v době francouzsko rakouské války v roce 1742. Po porážce francouzské armády 23. května 1742 u Českých Budějovic rakouskými vojsky, pod vedením knížete Lobkovice, ustupovali Francouzi z Písku přes Mirotice, Rakovice a Mirovice. S jejich překotným ústupem souvisí i zmíněná pověst o zavraždění „tří francouzských princezen“. Nejspíše nešlo o princezny, ani o tři dcery maršála Broglia, jak se někdy vypravuje, které v době okupace pobývaly v Cerhonickém zámečku, ale asi jen o obyčejné vojačky. Při jejich kvapném odjezdu zahlédli jejich sloužící velké množství šperků a zlatých peněz a tak je jeden panský služebník a jeden cerhonický poddaný odvezli místo k ustupujícím Francouzům do hlubokých močálovitých lesů směrem ke Vráži, kde je oloupili a nemilosrdně zavraždili. Ubíjené ženy prý své vrahy „do několika kolen proklely“.
I když vylíčená událost nebyla nikdy archivními materiály potvrzena, přece jen asi k vražedné příhodě došlo, protože na každé pověsti bývá alespoň částečně pravdivé její historické jádro.
Na paměť prolité krve byl na místě činu postaven červený kříž a tři do nejmenších podrobností stejné kapličky v pravidelném trojúhelníku při třech výpadových cestách z Cerhonic. Až do první světové války se každým rokem konalo o první červnové neděli kajícné procesí z Cerhonic k Červenému kříži. Krajovou pověst, která bývá někdy mylně lokalizována k Boudám, zpopularizoval právě Alois Jirásek v povídce „Ballada z rokoka“.
Písek
Psala se polovina století třináctého, když bylo založeno královské město společně s hradem. Vypravuje se zde o pokladu, který páni ukryli v nedalekém vrchu Javorníku a hlídají jej skřítkové. Druhá pověst praví o Čertově strouze.
Za těch dávných dob žil pod hradem v malé staré chaloupce rybář Matěj. K řece Otavě měl Matěj dosti daleko a často snil o tom, že bude žít na břehu řeky a celý den se bude dívat na klidnou hladinu, ráno vhodí do vody sítě, večer je vyloví a nebude se muset nikam trmácet.
Jednoho večera se vracel domů a na břehu spatřil sedícího muže, oděného ve vznešeném šatě. Pomalu, opatrně přistoupil k neznámému člověku a přátelsky se zeptal, zda-li se pánovi něco nepřihodilo. Nebývá přece zvykem, aby pán seděl na břehu řeky úplně osamocen, pomyslel si rybář.
Však jaké bylo jeho překvapení, když se podíval do tváře tomu muži.
Neznámý měl oči i vlasy černé jako uhlíky a tvář umouněnou od popela. Matěj k němu nevěřícně přisedl a když muž z neopatrnosti smekl klobouk z hlavy, ujistil se, že to není člověk, nýbrž samotný pán pekel.
Čert vypadal podivně, tak smutně. Proto se ho Matěj odvážil zeptat, co se mu stalo. Pekelník dlouho neodpovídal, až za hodnou chvíli pravil: "Můj pán, pán celého pekla se na mě zlobí. Nesmím se vrátit dřív než s lidskou duší."
Matěj byl velice vychytralý a za okamžik se mu v hlavě zrodil nápad. Řekl tedy čertovi: "Pokud se ti podaří přes noc převést koryto řeky k mojí chalupě a staré zasypat, můžeš si mě odnést do pekla." Rybář si byl jistý, že čertovi se to nikdy nemůže povést, ale pekelník rád přijal rybářovu nabídku. Věřil, že za pomoci kouzelné moci se mu dílo podaří.
Po západu slunce se dal do práce. Již hodinu po půlnoci měl nové koryto vykopáno, zbývalo jen staré zasypat.
To však trvalo déle, než čert očekával a když vycházelo slunce, neměl ještě hotovo. Rozhněval se proto a mrštil velkým balvanem do strouhy.
Tomuto korytu se od těch dávných dob říká Čertova strouha a do dnešních časů je v ní vidět i obrovský balvan, který čert zahodil.
Dále doporučuji knihu:
http://kniha.elimpisek.cz/povesti-kralovskeho-mesta-pisku/d-99622/