Lázně Bělohrad a okolí
METEOROLOGICKÝ SLOUP KADAVÝ
Zvláštní název pro sloup, že? Na místě nynějšího sloupu na náměstí v Lázních Bělohrad stával jeden občan každý den a čekal na práci. Lidé o něm věděli, a když potřebovali s něčím pomoci, najmuli si jej. Okrašlovací spolek nechal v roce 1907 na tomto místě postavit meteorologický sloup se všemi potřebnými přístroji a pojmenoval je po tomto trpělivém nádeníkovi.
TAJEMNÉ ČERNÉ (HRABĚNČINO) JEZÍRKO V BAŽANTNICI
Na ostrůvku tohoto jezírka je od roku 1787 smírčí kříž, ke kterému se váže romantický příběh o hraběnce, která zde utonula při divoké jízdě na koni. Pravda je ale jiná, tento kříž stával původně mezi Javorkou a cestu do Uhlíř. Tam při rozšiřování cesty překážel. Tak jej naložili na vůz a odvezli na ostrůvek v Bažantnici. Ve skutečnosti se neutopila hraběnka, ale František Pech z Javoří u Javořského mlýnu, když vezl mouku na trh.
Byšíčky
U líce jižní zdi kostelní lodě naleznete kámen s dvěma dolíky. Ty zde údajně vyklečel koleny zbožný poustevník apoštol Petr, patron svatyně, když orodoval za obyvatele vísky, která zde stávala. Vesničané nežili spořádaným životem, více času trávili zábavou a vysedáváním v krčmě než prací a modlitbami. Vedli rouhavé řeči, a proto měli být potrestáni vyšší mocí. Sv. Petr vymodlil záchranu kostelíku, vesnička se však propadla i se svými prostopášnými obyvateli.
Na konci 19. století žil u kostela na Byšičkách poslední poustevník v Čechách, Augustin Hoření. Faktem je, že za Augustina Hořeního byla vybudována křížová cesta. Z té však na konci 20. století zbývalo jen několik, většinou vyvrácených, kamenných sloupů. Dnes je křížová cesta obnovena.
Kamenná hůrka a kulatý vrch
Les zvaný Hůra se nachází nedaleko Bukoviny u Pecky. Při kraji lesa je skryt smírčí kříž, který připomíná místo, kde se prý ubodali dva řezníci. Kamenná hůra je přírodní rezervace nacházející se na jižním svahu Kulatého vrchu. Podle pověsti sem vedla tajná podzemní chodba z hradu Pecka a další vedli do Miletína a do podhradí….
O Kamenné Hůře se vypráví i pověst o zlém, krutém a lakomém pánovi, který kdysi vládl na hradě. Za trest se propadl se svým bohatstvím do země a zjevuje se v podobě černého kozla.
Pověst o hrádku u Šárovcovy Lhoty
Tento hrad nebyl majetkem rytíře Šárovce, ale byl to zřejmě hrad staroslovanský z dob prvního osídlení Čech. Byl dřevěný a dosti značné rozlohy. Pověst praví, že za válek poskytoval úkryt mnoha obyvatelům. Pod hradem byl velký rybník a dle pověsti vedla z hradu tajná chodba až na Libín, kde prý stával u „Třech dubů“ taktéž hrad. Kolem roku 1890 se v okolí hodně stavělo a bývalá majitelka Bělohradu, Anna z Assenburgu, otevřela na Hrádku pískovnu. Kolem roku 1900 otevřel na protějším kopci pískovnu mlynář ze Lhoty. Bylo zde nalezeno mnoho ohořelého trámoví a jiných věcí (zrezivělé kopí, meče, sekery, kosti lidské i zvířecí). Byl otevřen též roubený sklep s množstvím pálených popelnic z cihlářské hlíny. Ty však na vzduchu popraskaly. Tehdejší učitel F. Danihelka je poslepoval a poslal do zemského muzea v Praze. Z jiných předmětů nezůstalo nic zachováno, protože o tyto věci neměl tehdejší lid zájem. Dle lidských kostí se dá soudit, že zde bylo pohřebiště a kosti zvířecí dávají soudit i o obětišti.
JZD z Lázní Bělohrad zde provádělo terénní úpravy, a proto na upozornění provedli archeologové pro uchování informací o Hrádku v roce 1982 průzkum. Bylo zjištěno toto: Hrádek měl rozměry 170 x140 m a byl opevněn na východní straně valem a příkopem. Na jižní straně byla vybudována z mohutných dubových trámů a vepřovic věž, která zanikla požárem a dle keramických úlomků pocházela z roku 1250. Opevnění bylo obnoveno a zaniklo na rozhraní 13. a 14. století. Význam Hrádku spočívá v jeho značných, netypických rozměrech.
POVĚST „O ŠVÉDSKÉM VOJÁKOVI A ZÁZRAČNÉ STUDÁNCE POD ZVIČINOU“
O pobytu Švédů na Zvičině svědčí nejenom písemné dokumenty. Plastický obraz dávných událostí, které se v našem kraji odehrávaly před více než třemi sty lety, uchovala též lidová pověst. Zapsal ji JUDr. Zdeněk Kropáček. Prý za časů švédských válek si jeden raněný Švéd vymýval svá poranění vodou z lesního pramene. Jaké bylo jeho překvapení, když se rána podivuhodně brzy zhojila. Z vděčnosti Švéd vyňal svůj talisman – svatý obrázek – a pověsil ho na vedlejší strom. Talisman vrostl do stromu a dal tak studánce její dnešní jméno – nazýváme ji Mariánskou. V roce 1885 – 1886 začaly vedle studánky vznikat dnešní Lázně pod Zvičinou.
Zdá se víc než pravděpodobné, že pověst se ke Zdeňkovi Kropáčkovi dostala od jeho otce – jednatele královédvorského odboru Klubu českých turistů PhDr. Jana Kropáčka (1865 – 1930), profesora královédvorského gymnázia, který se nesmazatelně zapsal do historie Zvičiny. A pan profesor, ten mohl pověst slyšet od samotného zakladatele lázní, od Johanna Hettfleische (1862 – 1922). Oba se totiž důvěrně znali.