České Budějovice
Branišovský les
Hororový les - děsivá fakta + foto
Tento les, ačkoliv je jen pár kroků od sídliště Máj v Českých Budějovicích, je plný záhad, tajemství a má hodně temnou minulost. Spolu s kamarády jsem se tam vypravila jen s mlhavou představou, že tam je cosi strašidelného. A opravdu se v tom lese necítíte dobře, nic jsme neviděli, ale byli jsme všichni posraný až za ušima. Mám pár fotek a dneska jsem zjišťovala další informace a je to tak zajímavé, skoro to vypadá, jako by se v tomto lese koncentrovaly záhadné události z celého okolí.
Upozornění: Tento článek je opravdu dlouhý, ale vážně stojí za to ho dočíst až do konce, a po jeho přečtení tam vyrazit a zažít horor na vlastní kůži. To byl vtip, ten les je opravdu tak strašidelný, že tam už asi nepůjdu ani já a jestli jo, tak jenom se spoustou dalších lidí - mimochodem, rozhodně tam nechoďte sami.
Všechny fotky, které jsem fotila jsou až na jednu šíleně rozmazané, není to foťákem, prostě si asi něco nepřálo, abych tam fotila...
Tento les není dobrým místem, člověk se cítí sklíčeně, padají na něj deprese a často se zde ozývají neznámé hlasy a kroky kohosi neviditelného. Běhá vám mráz po zádech? To zdaleka není vše. V tomto lese se vyskytují snad všechny druhy paranormálních jevů.
Foto: V lese jsou celkem dvě závory, u této jsme slyšeli divnou ránu a pak viděli podivnou bílou postavu.
Zmínky o této lokalitě pocházejí už ze středověku, před 400 lety bývala v lese Boru malá osada obklopená bažinami, kde se utopilo mnoho lidí. Duše utopených a jejich utrpení se nasáklo do tohoto lesa a je jedním ze zdrojů nepříjemných pocitů. Tyto duše nenašly pokoje a snaží se škodit lidem, nahání jim strach a tím odčerpávají energii. Z levé strany močálu prý v noci vystupovaly podivné bytosti.
V okolí Branišova a Boru jsou prý brány do jiných světů. Mluví se o tzv. "Branišovské bráně", která se nachází hluboko v lesích. Jsou to dva srostlé stromy a brána mezi nimi je vidět pouze v noci za měsíčního světla.
Dále je tu postava černého rytíře, který nepochází z této reality. Má široký černý klobouk stažený do čela a dlouhý kabát, který končí nad zemí. Dokáže se rychle přemisťovat vzduchem. Zdá se, že je to dobrý duch ochránce, který má za úkol střežit zlo, sídlící v tomto lese. Existuje nemálo svědků, kteří se s ním setkali tváří v tvář. Zjevuje se údajně u křížku, bohužel neznám jeho přesnou polohu.
Je známo, že v tomto lese spousta lidí dobrovolně (a spousta nedobrovolně) ukončila svůj život. Je zde strom oběšenců, kde prý visí zbytky lan. Pokud jste v jeho blízkosti, tak vám tajemný hlas uvnitř vaší hlavy našeptává, že byste měli ukončit svůj život, objevují se myšlenky na sebevraždu, člověk má pocit naprosté beznaděje. Kdysi jeden člověk uřízl tu větev, na které se lidi věšeli a za podivných okolností mu ochrnula ruka.
Pak je tu statek, kde byla zaživa pohřbená dívka, která se nechtěla vdát za toho, koho ji určili. Když pak otevřeli její hrob, nenašli nic, její otec ji pak viděl v kápi chodit po lese.
Byly zde také pozorovány dvě postavy v kápích, černá a bílá, vznášející se ve vzduchu, ta černá má prý červené oči, ale o tom víc později.
Za minulého režimu zde býval vojenský prostor, střelnice a muniční sklad, došlo zde k tragédii, kdy se vojáci ve tmě postříleli navzájem. Podle některých zdrojů zemřeli 4 vojáci, podle některých celá hlídka. Údajně se to stalo takto: Osudné noci, kdy vojáci střídali stáž, uviděli, jak se jejich kolega proměnil v podivnou bytost, která jim nahnala takový strach, že po sobě začali střílet. Došlo k šílené palbě, při které tři vojáci přišli o život a čtvrtý byl převezen do vojenské nemocnice s těžkým poraněním a zanedlouho mu podlehl. Před smrtí vypovídal o svém šokujícím zážitku, ale nikdo mu nevěřil, přestože během té noci úplně zešedivěl.
Foto: Růže a svíčka na muničním skladu. Někdo na dávnou tragédii stále myslí nebo je to oběť, aby se zlo nešířilo?
Jedné noci byl vyhlášen mimořádný poplach, do lesa se zřítil neznámý předmět. Celá lokalita byla uzavřena, nikdo tam nesměl, ani vojáci. Jako důkaz zde zůstaly ohořelé stromy, musel to být obrovský žár, kůra je místy spálená na popel, i když okolí je nezasažené. Všechny kmeny v té oblasti mají na jihovýchodní straně pruh zuhelnatělé kůry sahající do výšky 2,5-3 metry. Archivy zarytě mlčí, nic mimořádného se neudálo… Nebo to bylo natolik děsivé, že se to nikdo ani neodvážil zaznamenat?
Foto: Protilehlá strana sousedí s hustým lesem, všichni jsme měli pocit, jako by nás někdo sledoval. Brrr.
Když se přes les jede autem, v autě se velmi ochladí a přestává fungovat motor. Auto jede pomalu, i když je pedál stlačený na zemi. U silnice se také zjevují záhadné postavy, které zmizí, když vystoupíte z auta. Jiní lidé při odchodu z lesa cítí tlak v nohou, jako by je něco táhlo zpět. Lidé cítí brnění v různých částech těla, což je známka toho, že je poblíž jakási jiná entita, tvor z jiné dimenze nebo démon. Dále se zde vyskytují časové posuny, kdy člověk v lese stráví daleko delší dobu, než si myslí, někdy i v řádu několika dnů.
A tu nejděsivější záhadu jsem si nechala na konec. Jsou zde dvě děsivé rudě zářící oči. Objevují se v dvoumetrové výšce a své oběti pronásledují. Hledala jsem nějakou souvislost, co by to mohlo být, jediná podobná bytost je Mothman - motýlí muž, pro kterého jsou typické právě zářící červené oči. Je černé barvy a má rozpětí křídel 5 metrů. Toto monstrum způsobilo řadu tragédií v americkém městě Point Pleasant, viděla jsem o tom i dokument. Zajímalo by mě, jestli je zde nějaká souvislost a pokud ano, jaké tragédie Budějovice čekají?
Zdroj:
ladybeatrix.blog.cz/1001/hororovy-les-desiva-fakta-foto
Poněvadž vím jak kladný vztah má Pavel k přírodě a v lese se pohybuje ve dne v noci jako doma, udivilo mě jeho zmatené vyprávění.
Od Č.Budějovic si chtěl zkrátit cestu přes Bor lesní cestou kolem Černého sloupu. Všade byl vlahý podzimní klid, ani lísteček se nepohnul. Když minul sloup s Božími muky ( Černý sloup ). Prošel kolem bývalé oplocenky a dostal se do zhoustlého lesa, najednou pocítil okolo sebe silný nepříjemný pocit. Pavel vůbec netušil o co šlo. Nic neviděl, ale cítil, že se něco děje, a je obklopen zvláštní energií ze které mu nebylo dvakrát dobře po těle. Pokračoval v cestě a z ničehož nic se kolem něho začalo zdvíhat vlhké listí ve výšce asi 30 cm, které do té chvíle bylo přilepeno k zemi. Jinak byl všude naprostý klid ani nefoukal vítr, který by mohl listí zdvihnou ze země. To už na nic nečekal a upaloval z lesa.
Když se cesta počala ubírat přes louku a Pavel měl les za zády, oddych si a naivně si myslel, že je z nejhoršího venku. Ale opak byl pravdou. Znenadání jej cosi začalo tahat za nohy zpět do lesa. Nic nebylo vidět, jen ten tlak, který byl na mého kamaráda vyvíjen a nutil jej vrátit se. Nakonec se přemohl a vyprostil s neviditelných spárů a spěchal z onoho divného místa pryč.
Jak jsem se již zmínila, Pavel má velice kladný vztah k přírodě a tak se v lese vždy cítí jak znovu narozen a v té chvíli si nepřipouští žádné problémy. Ale tentokrát se vše odvíjelo podle jiného scénáře. Jak tak brouzdal lesem spokojený nad houbařskou žní nevěnoval pozornost tomu, že se přiblížil k lokalitě mezi Černým sloupem a stromem oběšenců. Nic zlého netuše plnil koš hřiby a křemenáči, když se mu pojednou do jeho mysli počala vkrádat myšlenka- " Jdi se oběsit, jdi se zabít !" Neustále se mu dotěrně vtírala do hlavy a nemohl se jí ubránit. Ať se snažil sebevíc myslet na něco jiného, vůbec jej to nepustilo dál. Proti vlastní vůli začal přemýšlet o skoncováním se svým životem. Naštěstí se z hrůzných představ včas vytrhl a utíkal pryč z lesa. Jeho kroky mířily rovnou k mému domu a tak jsem se dozvěděla, co se mu před chvílí přihodilo. Bylo krásné červencové, slunné, sobotní dopoledne roku 2000.
Další příhoda se stala Pavlovi v zimně roku 2000. Opět měl namířeno přes les Bor do Branišova. Byla již tma a mezi zasněženými poli se proháněl ledový prosincový vítr. Již táhlo na 20.00 hod. a pomalu nebylo přes sníh vidět, kudy vede cesta. V dálce se rýsoval tmavý les, ale před ním na zasněženém poli trčelo cosi černého a vysokého. Z dálky nebylo možno rozeznat o co jde. " Že by nějaký sloup, či strom ? " Přemítal osamělý muž sám sobě v duchu. Ale nikdy před tím si ničeho podobného v oněch místech nevšiml? Když byl již skoro u lesa z černé skvrny se vyjevil přízrak v podobě vysoké postavy v černé kápy, která mu sahala až k patám a celé to zjevení s vznášelo několik centimetrů nad zemí. Pavel nechtěl věřit svým očím a ještě kousek se k tajemné postavě přiblížil. Ve chvíli, kdy byl od ní asi jen na tři nebo čtyři metry, se k němu otočila a namísto obličeje zelo bílé místo s náznakem úst, nosu a očí. Kamarád to přirovnal k polystyrénové hlavě na paruky. Tak nějak prý vypadal obličej té záhadné noční postavy. Již na nic nečekal. Otočil se o stoosumdesát stupňů a pelášil domů k Č.Budějovicům, jen se mu za nohami prášilo. To byl jeho snad prozatím poslední zážitek z tajemného lesu Bor.
Z malého zvědavého chlapce vyrostl mládenec a dojížděl do Vimperka na studia na Průmyslovou stavební školu. Celý týden trávil na kolejích a v pátek se vracel vlakem do Č. Budějovic, kde měl schované kolo na kterém pokračoval přes les k domovu.
Je tomu již 40 let co za pátečního podzimního večera v 18.00 hod. přijel vlak s naším studentem na českobudějovické nádraží. Mladík sedl na kolo a vracel se k rodné samotě. Již se stmívalo a něž dojel do Boru byla úplná tma. Cesta na kole rychle ubíhala, když tu pojednou zpozoroval mladý Čistota něco podivného. Uprostřed lesa se s ním začalo všechno houpat. Celý les jakoby tančil. Bylo mu to divné a tak slezl s kola, aby se ujistil nezdá - li se mu to, anebo je při smyslech. Silnice byla tehdy ještě prašná, ale i potmě byla zrovna dobrá viditelnost. Stojí na silnici a ta se pod ním také vlní a jemný štěrk je v pohybu. Měl ze všeho prazvláštní pocit a tak po chvilce nasedl na kolo a pokračoval v cestě. Když projížděl skrze Branišov bylo mu divné, že se tak brzo po setmění nikde v domácnostech nesvítí (v domnění, že je něco kolem 19.00 hod. ). Všude byla naprostá tma. Jindy v tuhle dobu na vesnici lidé po celodenní práci usedají k večeři. Nebo nahání nezvedené dítky do postýlek a teď je všude takový podezřelý klid…
Když konečně dorazil domů, maminka byla strachy celá bez sebe. Měla starost zdali se něco synovi nestalo a že se vrací tak pozdě domů. Mladík nechápal o co mamince jde, vždyť takhle jezdí domů každý týden a najednou takové pozdvižení. " No jakpak bych neměla strach, vždyť už jsou 3.00 hod. ráno." Pravila maminka. V té chvíli mladý Čistota přestával čemukoliv rozumět. Jak je možné, že cesta z Č. Budějovic k jeho rodné samotě u Pěti zlodějů, která vždy trvá na kole necelou hodinu, se mohla protáhnout na celých dlouhých devět hodin …..?
Bludný kámen a žába
O bludném kořeni mnozí z nás slyšeli. Zabloudit v lese nakonec není těžké. Ale v Českých Budějovicích mají i bludný kámen uprostřed města. Otestovat ho, zda funguje, může každý
Bludný kámen najdete přímo na českobudějovickém náměstí poblíž Samsonovy kašny a je označen křížkem. Kdo na něj šlápne po dvaadvacáté hodině, stěží najde cestu domů. Možná, že jeho zázračná vlastnost nějak souvisí s množstvím restaurací na náměstí a v jeho blízkém okolí, ale kdoví.
Samotná Samsonova kašna je největší kašnou u nás. Vzdálenost jejích protilehlých stran činí 17 metrů. Pochází z roku 1727, stála 18 937 zlatých a jeden groš. Říká se, že stavba českobudějovické radnice byla o celý jeden groš dražší. Zajímavé zkazky se pojí i ke klášternímu kostelu zasvěcenému Obětování Panny Marie.
Říká se, že jde o dílo Petra Parléře, z jehož dílny by měla být i zdejší studniční kaple. Traduje se, že klášterní kostel je spojen s někdejším dominikánským klášterem tajnou podzemní chodbou. Na západní straně chrámu, proti vedlejšímu vchodu, stojí budova staré zbrojnice.
Ani nemusíme být příliš pozorní, abychom si všimli tří kamenných masek, které zdobí fasádu. Prý jde o lupiče, kteří se chtěli zmocnit klášterního pokladu. Přistihla je však mladá jeptiška, která je zavřela v sakristii a přivolala pomoc. Trochu obtížnější už je najít kamennou žábu umístěnou poblíž vchodu do chrámu.
Kdesi pod chrámem se prý nalézá kamenná kobka s pokladem, který hlídá veliká ropucha. Narazili na ni dělníci, když kopali základy pro kostel. Snažili se ji všemožně vypudit, ale všechna snaha byla marná. Zbavili se jí až pomocí prastarého zaříkání.
Snad aby se nevrátila, vytesali ji z kamene a umístili na kostelní zeď. Podle jiné pověsti byla žába nejprve níže a nyní leze pomalu nahoru. Až dosáhne střechy, bude konec světa
Komentáře
Přehled komentářů
i když jsem tam byl mnohokrát a nikdy jsem nic podobného nezažil (střílení vojáků je kravina) . Ale celý blábol o bludném kameni a žábě je nesmysl obšlehlý z http://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/63409/nejvetsi-zahady-ceska-bludny-kamen-a-zaba.html. A to že dotyčná ví o ČB prdlajs je znát z toho, že ani netuší že na západní straně kostela žádný vchod není, boční vchod je směrem na sever. Bludný kámen je zbytek původní dlažby, a křížek je tam údajně proto, že tam stál popravčí špalek, realita je ale jiná, v době kdy na náměsrí bylo popraviště bylo dláždění z oblých kamenů z řeky (valounů) nikoly z plochých žulových. O Petru Parléřovi se může blbům z Aha i pisatelce tak leda zdát, kostel je starší a podle značek je dílem kamenické huti zvíkovského purkrabího Hirza. No a chodbě by věřil jen naprostý dement, ten kostel je součástí dominikánského kláštera od svého vyměření v roce 1265, proč by někdo kopal chodbu (navíc když je tam voda hned pod povrchem) do kláštěra který má křížovou chodbu jejíž jednu stranu kostel tvoří? Možná by si pisatelka mohla místa o kterých kopíruje kraviny aspoň prohlédnout, třeba by zjistila že na "solnici" jsou obličeje 4 (jeden je ze strany od řeky) a že jsou různě veliké, takže ten největší je asi 2x větší než lidská hlava. Prostě snůška keců od někoho kdo místa ani neviděl.
les Bor
(???, 14. 2. 2015 10:53)
hned na začátku jsem četl že jste nic neviděli a pak
že u závory jste slyšeli ránu a pak viděli bílou postavu....fakt dobrý
nebudu komentovat les
(badaxe, 23. 8. 2015 10:35)