Severská mytologie
Severská mytologie
Severská mytologie je souhrn pověstí, legend a představ o hrdinech, bozích, vzniku, účelu a konci světa pocházející od germánských kmenů obývajících Skandinávský poloostrov a jeho okolí. Jedná se např. o Nory, Švédy nebo Dány, které spojuje společná vikinská minulost. V širším smyslu jde o staré náboženské představy společné všem germánským kmenům, tedy např. i Anglům nebo Sasům. Ti však přijali křesťanství mnohem dříve než seveřané. K severské mytologii se někdy také řadí mytologie finská. Severský panteon tvoří dvě skupiny bohů, válečničtí Ásové a Vanové spojovaní s plodností. Za nejvyššího boha se dá považovat Ódin, jeden ze tří prvotních bohů a patron magie a run, Thór, bůh války a Frey, bůh plodnosti. Kromě bohů existují také zlí obři, světlí álfové a také černí álfové (trpaslíci). V severské mytologii také existuje také poměrně nejasný systém devíti světů spojených světovým jasanem Yggdrasilem v kterých sídlí zmiňovaná stvoření, lidé a duše mrtvých. Stvoření světa Na počátku světa existovala jen zející propast Ginnungagap mezi Niflheimem na severu, říší chladu a mlhy a Múspellheimem na jihu, říší ohně. V Niflheimu se nacházela všepohlcujcí studna Hwergelmir z které vyteklo dvanáct řek jejichž voda stále zamrzala. Na tuto masu ledu začalo působit teplo z Múspellheimu a z kapek vzniklých z roztávajícího ledu povstal mrazivý obr Ymir. Současně s ním vznikla mlékem bohatá kráva Audhumla jejíž mlékem se živil. Ta však začala olizovat slaný kámen (nebo také slanou ledovou kru), první den z ledu vystoupily vlasy, druhý den hlava a třetí den celý muž, praotec Ásů Búri. Mezitím Ymirovi v levém podpaží vznikl muž a žena třením nohou o sebe vznikl šestihlavý obr Thrudgelm. Búri neznámo jak zplodil syna Bora jež si vzal za manželku obryni Bestlu, dceru obra Bolthorna, a spolu zplodili tři syny jménem Ódin, Vili a Vél. Ti viděli jak se z androgynního Ymira rodí stále noví obři a proto se rozhodli zabít jeho i jeho potomky. V krvi zabitého praotce obrů se utopili všichni obři až na Thrudgelmirova syna Bergelmiho a jeho ženu. Mrtvé tělo odtáhli Borovi synové doprostřed Ginnungagapu a začali z něj tvořit svět. Z jeho masa vytvořili zemi, z kostí hory, z krve moře a řeky, z vlasů stromy a z mozku oblaka. Do světových stran postavili skřítky nazývané Ausbui, Westri, Sudri a Nordi, a z Ymirova obočí vytvořily zeď chrání svět lidí před obry. Nakonec vyzvedli na nebe jeho lebku a do ní uschovali ohnivou jiskru z Múspellheimu čímž stvořili Slunce. Lidé vznikli tak že když Ódin, Vili a Vél procházeli po mořském pobřeží narazili na vyplavené stromy vdechli jim život, první muž se jemnoval Ask („jasan“) a první žena Embla („jíva“). Jeden z bohů jim vdechl život, druhý jim dal rozum a pohyb a třetí podobu a smysly. Pak se bohové odebrali do Ásgardu který spojili s Midgardem, světem lidí, duhovým mostem zvaným Bifröst. Posmrtný život S výjimkou zabitých na bitevním poli a utopených odchází duše mrtvých do říše Niflheim (nebo také Helheim či Nifhel). Podle některých představ mrtví věčně chodí po vřesovišti porostlém trnitými rostlinami a musí se přebrodit přes řeku plnou ostrých úlomků ledu. Duše utonulých odcházejí k bohyni Rán, manželce Aegiho boha moře a zemřelí v bitvě odchází do Valhally kde se cvičí v boji na Ragnarök. zdroj: wikipedia.cz Thór Severský bůh hromu a blesku, nejsilnější ze všech lidí i bohů. Často je doprovázen kozly Tanngnjóstem a Tanngrisnim, kteří táhnou jeho vůz. Vyznamenal se řadou bitev s netvory, především s hrozným hadem Jörmundganem obývajícím světový oceán. K jeho úspěchům mu dopomáhaly tři kouzelné předměty. Kladivo mjöllni, opasek síly a železné rukavice.Thór byl synem boha Ódina a Frigg. O Thórovi se dochovalo mnoho mýtů, je jediným bohem vzývaným ve vikingských pamětných nápisech. Tyto památky označují Thóra jako boha ochrany. Na konci pohanského období zaujímal v severogermánském panteonu nejvyšší místo. Je mu zasvěcen čtvrtek. Jeho palác Bilskirni byl prý největším domovem jaký kdo kdy zbudoval. Thór byl také sedláky uctívaný bůh úrody a jeho kladivo nesloužilo jen k zabíjení obrů, ale mělo také posvěcovací charakter. Thórovo střetnutí s obrem Geirrodem:Celý problém vznikl kvůli Lokimu.Loki se chtěl jednou pobavit a tak si vyletěl ve Friggině sokolím rouchu a ze zvědavosti zaletěl až ke Geirrodovu dvorci, snesl se dolů, sedl si na římsu a nahlížel dovnitř. Geirrodovi se nelíbilo jak ho ten pták pozoruje, tak přikázal sluhovi, aby ho chytil. Vyslaný muž se s velkou námahou vyšplhal po strmých zdech paláce a Loki se dobře bavil, už jen tím, jak se po něm ten ubohý muž sápe. Umyslel si, že sluhu trochu pozlobí a počká, až do poslední chvilky, než uletí. Jenže běda když muž po něm sahal, Loki rozevřel křídla, chtěl se odrazit, ale nohy měl jako přilepené. Tak byl lapen a odnesen ke Geiorrodovi. Ten když viděl jeho oči pojal podezření, že se jedná o převtěleného člověka, a poručil mu aby odpověděl. Když Loki neodpovídal uzamkli ho na tři měsíce do truhlice a mořili hlady. Takové přesvědšování zaúčinkovalo, neboť když Geirrodr zase Lokiho vyndal, ten byl ochoten vypovídat. Geirrodr řekl Lokimu, že si svůj život může vykoupit jedině tak, když lstí přiměje Thóra, aby se vydal na jeho dvorec bez svého kladiva a opasku síly. Nepraví se nic o tom jakou lstí Loki Thóra obelstil, nicméně tento velký bůh se vydal neozbrojen na cestu a Loki ho doprovázel. Cestou se zastavili u jedné obryně a ta Thórovi prozradila, jak proradný a krvežíznivý Geirrodr je a půjčila mu opasek síly, hůl a železné rukavice-nikdy nevíte kdy se vám takové věci mohou hodit. Thór přišel k veliánské řece Vimur, opásal se opaskem síly, opřel se holí proti proudu a Loki se ho chitil kolem pasu. Když Thór došel doprostřed řeky, stoupla v ní hladina náhle tak vysoko, že mu sahala k ramenům. Rozhlédl se a uviděl, že na skále nad strží stojí Gjálp, Geirrodova dcera. To ona způsobila, že voda v řece stoupla (pravděpodobně se do vody vymočila) Thór prohodil filosoficky "u pramene nechť se řeka ucpe," a mrštil po Gjálpě obrovský kámen. Pak se probrodil ke břehu a chytil se jeřábu a tak se dostal z vody ven. Thór pokračoval na své cestě ke Geirrodovi, kde poskytli jemu a jeho průvodci přístřeší nejprve v kozím chlívku-velice neuctivé ubytování pro božstvo toho významu. Uvnitř byl jen jeden kus nábytku-stolička. Thór si na ni sedl a náhle zpozoroval, že ho stolička tlačí ke stropu. Holí se zapřel o krokvice a tlačil vší silou na stoličku. Ozval se mohutný praskot, provázený křikem. To byly pod stoličkou Geirrodovy dcery, které chtěly Thóra rozdrtit o strop. Thór jim oběma přerazil hřbet."Jen jedenkrát užil jsem všechnu svou sílu, to když Gjálp a Greip, Geirrodovy dcery chtěli mě pozvednout k nebesům." Potom pozval Geirrodr Thóra do své síně,která byla osvětlena dvěma velkými ohni. Když thór přistoupil ke Geirrodovi ten vzal rožhavený kus železa a mrštil jím po bohovi. Naštěstí měl Thór železné rukavice. Chytil střelu a zamířil zpět na Geirroda. Obr spěchal aby se skryl za železným sloupem. Rozpálené železo prolétlo sloupem, Geirrodem i zdí a zabořilo se až venku do země. A zde vyprávění končí. Thórův spor s Hrungnim:Hrungnir byl šeredný obr s kamennou hlavou a kamenným srdcem. Jako štít používal široký a silný kámen. Za zbraň mu sloužil brus tak mohutný, že ho nosil přes rameno. S Ódinem se jednou pohádali, který z nich má lepšího koně. Ódin mu ujel a Hrundniho zachvátil hněv tak mocný, že než se nadál, bez zastavení projel na svém koni branou Ásgardu a vtrhl na dvůr. Bohové ho zdvořile pozvali k hodokvasu. Obr se zde velice opil a začal se chvástat, jak zničí všechny bohy a bohyně unese. Ásové poslali pro Thóra, který přijel velice rozhněván a ptal se, kdo toho nepřítele pozval a proč mu nalévají. Hrugnir opáčil, že jej pozval samotný Ódin, ale dohodli se, že spolu budou bojovat na neutrální půdě, na hranicích obou zemí. Hrungnir se tedy vrátil, aby si vzal štít a brus. Ostatní obři si dělali starosti, jak tento souboj dopadne, a obávali se, že by mohl Hrungnir prohrát. Nechali proto zhotovit z hlíny obrovskou figurínu válečníka, kterému do hrudi vložili srdce kobyly(neboť jen to bylo dostatečně velké, stejně však puklo ve chvíli, kdy se Thór objevil). Hrungnir čekal na Thóra se svým společníkem, hliněným obrem, který měl však takový strach, že jak zahlédl Thóra, hned se pomočil. Thór se vypravil k souboji se svým služebníkem Thjálfim, který byl prvotřídní běžec a dorazil k obrovi jako první ještě před Thórem. Řekl Hrungnimu nehoráznou lež - že nedělá dobře, když drží štít před sebou, neboť Thór si kněmu nadejde pod zemí a napadne ho zdola. Hrungnir si tedy dal štít pod nohy a držel svůj brus připraven. Thór dorazil jako obvikle ve své božské ráži a mrštil kladivem na Hrungniho. Hrungnir provedl odvetný úder brusem. Obě zbraně se však v letu srazily, brus se rozlétl na kusy a část spadla na zem (a z té vznikly všechny brusné skály na světě), druhá část se zasekla Thórovi do hlavy a ten padl k zemi. Thórovo kladivo letělo dál a rozdrtilo obrovu hlavu napadrť, takže se skácel a jednou nohou zalehl Thóra. Thjálfi mezitím zmasakroval hliněného obra. Thór ležel bezmocně na zemi přiskřípnutý obrovou nohou. Nikdo nedokázal obrovou nohou pohnout až přišel Thórův tříletý syn Magni a lehce Hrungniho nohu zvedl. Thór společensky prohlásil, že ze syna jednou vyroste velký silák. Thór se odebral domů, ale brus mu pořád vězel v hlavě. Bohové se obrátili na čarodějnici zvanou Gróa, manželku záhadného Aurvandila. Ta se jala pronášet nad Thórem zaříkadla, až se brus v hlavě uvolnil. Thór se chtěl Gróe za vyléčení nějak odměnit a tak jí pověděl, že když se jednou brodil přes mrazivé proudy Elivágu, přenášel na zádech v nůši Aurvandila. Jeden Aurvandilův prst vykukoval a umrzl. Thór ho tedy ulomil, hodil na oblohu a udělal z něj hvězdu. Gróa z toho měla takovou radost, že zapoměla zaříkadla a brus vězí v Thórově hlavě dodnes. A proto nechť se každý vystříhá toho, házet brouskem po podlaze, Thórovi se přitom hýbá brus v hlavě. Přívěsky
a porážet nepřátele, odvracet nebezpečí, podporovat sílu a energii v boji s vlastními slabostmi.
Božstvo
(obrázek boha se zobrazí po kliknutí na odkaz)
BALDR
Syn Ódina a Frigg, bůh jara a plodnosti, vynikal krásou, dobrotou a moudrostí.
Jako jediný z bohů zemře ještě před ragnarokem.
BRAGI
Syn Ódina a Frigg, bůh poezie, za manželku měl Idůn.
FENRI
Ukrutný vlk, syn boha Lokiho a obryně Angrbody. Dorostl do takové velikosti,
že bohové dostali strach a lstí ho připoutali kouzelným provazem ke skále,
kde bude až do ragnaröku.
FORSETI
Syn boha Baldra a Nanny. Usmiřovatel sporů.
FREY
Bůh plodnosti a fyzické touhy.Má zlatého kance Gullinburstiho.
Díky své lásce přišel o svůj kouzelný meč, což bude příčinou
jeho zkázy při ragnaröku. Kromě svého kance má i loď Skídbladni.
FREYJA
Bohyně plodnosti, sestra boha Freyje. (Podle ní byl pojmenován německý pátek Freitag - mnoho lidí se mýlí, když tento název překládá jako volný (Frei) den (Tag) - ale jde o pravdu pojmenování podle bohyně Freyji. pozn. redaktora)
FRIGG
Nejvyšší bohyně, manželka boha Ódina.
HEIMDALL
Zrozen byl z devíti panen, sester. Měl mnoho pozemských potomků. Hlídá duhový
most do Ásgardu. Má roh Gjallarhorn, na který zatroubí na počátku ragnaröku.
HEL
Bohyně skandinávského podzemí Helheimu, kam přijdou všichni,
kteří nezahynou hrdinskou smrtí v boji, ale zemřou na nemoc nebo stářím.
JÖRMUNGAND
Obrovský had obepínající Zemi. Syn boha Lokiho a obryně Angrbody.
LOKI
Ódinův bratr. Rozporuplná a svárlivá postava, k níž se pojí spousty příběhů.
Vždy zaviní něco svou škodolibostí, pak to pod nátlakem ostatních bohů musí
odčinit a většinou ještě získá něco navíc. Po navedení Höda k vraždě Baldra,
byl vykázán z Ásgardu, přikován až do ragnaröku ke skále a jeho žena Sigin
zachytává jed do misky, který nad ním plive had, když vsak jde misku vylít,
je Loki proti jedu nechráněný, Loki se zmítá v poutech a tak vzniká zemětřesení.
Při ragnaröku se Loki uvolní ze svých pout a povede síly zla.
MAGNI
Syn boha Thóra a obryně Járnsaxy.
ÓDIN
Nejvyšší bůh, bouře, války, básníků, otec mrtvých. Valkýry mu přinášejí duše
padlých bojovníků do Valhaly. Společnost mu dělají dva havrani Hugin a Munin
a dva vlci Geri a Freki. Jako zbraň mu slouží zázračný oštěp, který nikdy
nemine cíl. Své jedno oko vyměnil za nápoj z Mímiho studny moudrosti.
Dokáže měnit podobu, podobně jako Loki, ovládat mysl nepřátel, věštit a kouzlit.
Bojovníkum může dodat zuřivost, kdy upadnou do válečné extáze a jsou téměř
nepřemožitelní, pobijí celé šiky nepřátel a po boji jsou tak vyčerpaní, že
upadají až na několik hodin do letargie, než se jim vrátí opět síla.
Ódin jezdí na osminohém hřebci Sleipnim a shromažďuje padlé bojovníky
einherjije, kteří se budou po jeho boku bít při ragnaröku.
THÓR
Viz. hlavní stránka.
TÝR
Syn Ódina. Velmi silný a odvážný bůh. Vlk Fenri mu ukousne ruku, když ji Týr vloží
jako zástavu do jeho tlamy. Jeho posvátným dnem je úterý.
ULL
Syn bohyně Sif. Zdatný lukostřelec a lyžař.
VÁLI
Syn Ódinův a obryně Rind. Zabil Höda a pomstil tak Baldrovu smrt.
VÍDAR
Syn Ódinův a obryně Gird. Svou botou přišlápne při ragnaröku tlamu vlka Fenriho
a roztrhne mu vejpul.
Zrození obrů
V úsvitu věků
jen Ymi vládl,
nebylo moře,
ni mohutných vln,
nebyla země,
ni nahoře nebe,
jen pustá, bez trávy
zela propast.
Prapůvodním stavem vesmíru byla prázdnota jménem Ginnungagap. Ovšem i prázdnota má své konce- na jednom byl Niflheim, země zimy. Vytékkalo zde také 12 ledových potoků, a právě z nich prý vznikl život. Druhý konec byl naprostým opakem- říše ohně, Múspellheim. Vlivem chladu i horka vznikl svět. A když námraza z Niflheimských proudů cestovala do říše ohně, roztála a vznikl Ymi. Ymi byl prvním z obrů, byl obrovský a jedl (pil) mléko krávy Audhumly, ta vznikla také táním. Když se obr napil a poté spal, vyrostli pod jeho levou paží muž a žena. Ymiho noha zplodila s druhou nohou syna. Z těchto potomků pocházejí obři, jejichž svit na východě se nazýval Jötunheim ("svit obrů"). Jejich říše byla oddělena od světa lidí řekami a železným lesem. zdoj