Jdi na obsah Jdi na menu
 


EDDA

29. 11. 2011

EDDA

Poetická a Prozaická Edda jsou dvě sbírky islandských epických písní s námětem severské mytologie. Slovo edda poprvé použil Snorri Sturluson pro název své knihy. Edda znamená islandsky prababička a mohlo být použito s významem jako prazáklad skaldské poezie. Další význam slova edda může být ve zkomolenině jména Oddi, dvorce, kde Snorri vyrůstal a získal vzdělání. Pro poezii obou Edd jsou typické kenningy a aliterační verše.

Výroky Vysokého

1. Po všech vchodech,
než dovnitř vejdeš,
se podívej
a poohlédni,
neboť nemůžeš vědět,
kde nepřátelé
u stolu v síni sedí.
2. Dárci buď zdar!
Host do domu vešel:
kam sednout si má?
Netrpělivý je,
kdo na prahu musí
čekat na pozvání.
3. Oheň potřebuje,
kdo ustálý je,
koho kolena studí.
Jídla a pláště
je potřebí tomu,
kdo v chladu hor chodil.
4. Vody potřebuje,
kdo jako host přišel,
utěrky a uvítání,
laskavosti,
vlídného slova,
odpovědi a odmlčení.
5. Důvtipu tomu je třeba,
kdo v dalekých krajích,
hloupému jen doma je dobře.
Posměch sklidí,
kdo s moudrým sedí
a otevřít ústa nedovede.
6. Moudrý muž
se nechlubí mnoho,
spíš každé své slovo váží.
Chytrý a mlčenlivý
kdo k lidem chodí,
jistě úhoně ujde.
(Neboť nikdy spolehlivějšího
nenajdeš přítele
než získané zkušenosti.)
7. Opatrný host
s uchem nastraženým
při míse mlčí,
poslouchá bedlivě,
pozoruje bystře,
každou sleduje stopu.
8. Ten je šťasten,
komu štítem je
pověst a posvátné runy,
kdo poznat dovede
pokrytectví
v mysli cizího muže.
9. Ten šťasten je,
komu štítem slouží
do smrti důvtip a pověst.
Neboť zlé rady
zdrojem bývá
muže cizího mysl.
10. Břímě lepší nemá
bdělí poutník,
než je rozum a rozvaha.
Ty nad zlato jsou
v neznámém městě
každému chudému chasníku.
11. Břímě lepší nemá
bdělý poutník,
než je rozum a rozvaha.
Nic hůře na cestě
nedělá hlavě
než přemíra pití.
12. Není pravda,
že přítelem je
mužům na cestě medovina.
Neboť čím více pije,
tím méně ví
opilý o svých úmyslech.
13. Volavkou zovou
zapomnění
toho,kdo chmelu hoví.
Peřím toho ptáka
jsem spoután byl
v Gunnlödině hrazeném hradě.
14. Zkušenosti zlé jsem
nejednou získal
z malvazu moudrého Fjalara.
Pij jen s mírou
medovinu,
bys neztratil po pití paměť!
15. Mlčenliví a rozvážní
by měli být muži
a bdělí k boji.
V radosti žij
a rozkoši,
dokud tě nestihne smrt.
16. Bloud je,kdo myslí,
vyhne-li se boji,
že bude věčně žít.
Stáří má schystánu
pro něho smrt,
i když ho oštěpu ušetří.
17. Hlupák když
k hostině přijde,
může mlčet nebo jen mumlat,
všechno vypoví,
když vyprázdní pohár.
Tehdy se projeví mysl muže.
18. Ten jenom pozná
kdo mnoho prošel
a scestoval svět,
jaké mysli je
cizí muž,
má-li rozum a rozvahu.
19. Nedrž se poháru,
jen s mírou pij pivo,
mluv málo nebo mlč.
Pomluva tě nestihne,
ani posměch,
budeš-li se spaním spěchat.
20. Nenasyta,
nezná-li míru,
neduhu neujde.
Brzo stihne
břichatého
smích střízlivých.
21. Stáda vědí,
kdy do stáje čas,
a pospíchají z pastvy.
Nemoudrý muž však
nikdy nezná
při míse míru.
22. Hloupý člověk
a hašteřivý
všemu se vysmívá,
jedno však nezná,
co by měl znát:
vlastní své slabosti.
23. Bloudi bez rozumu
po nocích bdí,
na každou maličkost myslí.
Když přijde ráno,
jsou rozespalí
a starostí je stále stejně.
24. Muž prosté mysli
pro úsměv pouhý
každého pokládá za přítele.
Nepřijde na to,
že přelstít ho chtějí,
když s chytráky u stolu sedí.
25. Muž prosté mysli
pro úsměv pouhý
každého pokládá za přítele.
Pozná však,
když na sněm přijde,
že přímluvců jen málo má.
26. Nemoudrý muž,
že všechno ví,myslí,
když v koutě u kamen sedí.
V rozpacích velkých
je však rázem,
má-li svůj ukázat um.
27. Nemoudrý muž
mezi cizími lidmi
s ústy zavřenými jen uspěje.
Nikdo nepozná,
že nic neví,
nebude-li mnoho mluvit.
(Kdo však nic neví,
neví ani,
že příliš mnoho mluví.)
28. Za moudrého platí,
kdo odpověď zná
i otázku dovede dát.
Nic se věru
z toho neutají,
co už od úst jde k ústům.
29. Mnoho nesmyslů
namluví ten,
kdo nikdy nemlčí.
Hbitý jazyk,
je-li bez uzdy,
zlo sobě často přičaruje.
30. Ni pohledem
posměšně se netkni
hosta při hostině.
Za moudrého platí
muž,jenž v klidu se dovede
vyhnout vyptávání.
31. Za moudrého platí,
kdo vyhnout se dovede
posměchu při hostině.
Sotva ví,
kdo při stole vtipkuje,
zda nemluví již s nepřáteli.
32. Mnozí muži
milí jsou k sobě,
prchlí však při pití.
To věčné vády
bude vyvolávat,
přít se bude host s hostem.
33. Brzo svůj pokrm
ráno pojez,
k hostině hladný nechoď,
nebo i na prázdno budeš
polykat sousta,
nebudeš mít z rozmluvy radost.
34. Oklika vede
k vlažnému příteli,
i když blízko bydlí.
K dobrému příteli však
vede přímá cesta,
i když má daleko domov.
35. Nedli věčně
na jednom místě,
odejdi vždycky včas.
I milý člověk se omrzí,
otálí-li
příliš dlouho u přítele.
36. Je dobře mít svůj byt,
i sebemenší:
svobodným činí i chudá chýš.
I kdybys je dvě kozy měl
a z rákosí krov,
přec je to lepší než žebrota.
37. Je dobře mít svůj byt
i sebemenší:
svobodný činí i chudá chýš.
Krvácí srdce chudákovi,
když o kus chleba má
prosit vždy přátele.
38. Na volném poli
ani na krok
nepouštěj z ruky zbraň.
Neboť není jisté
nebude-li cestou
muži potřebí meče.
39. Nenašel jsem přítele
tak pohostinného,
aby nepřijal pohoštění,
ani štědrého tolik
aby měl obavu z oplátky.
40. Majetku,
jejž muž si vydobil,
ať v hojnosti užívá.
Často nevítaný přijme,
cos pro přátele chystal,
mnohé hůř dopadne,než jsi doufal.
41. Z šatů ať se přátelé
a z štítů těší,
jež si vzájemně věnují.
Kdo si dávají
a oplácejí dary,
těch přátelství dlouho potrvá.
42. Příteli svému
přítelem buď
a darem mu oplácej dar.
Posměch hleď
posměchem přebít
a faleš falší.
43. Příteli svému
přítelem buď,
jemu a jeho příteli.
Přítelem však nebuď,
pamatuj si,
svých nepřátel příteli.
44. Víš-li o druhu,
jemuž věřit můžeš
a dobrého chceš od něho dosáhnout,
svěř mu svou mysl,
dar si s ním pokaždé vyměň
a na návštěvu k němu choď.
45. Nemůžeš-li
někomu věřit
a dobrého chceš od něho dosáhnout,
mluv s ním vlídně,
však v mysli měj lest
a faleš oplácej falší.
46. Nemůžeš-li
někomu věřit
a z proradnosti ho podezříváš,
měj pro něj úsměv,
mysli si však:
jaký dar,takový dík.
47. Mlád byl jsem kdysi
a bloudil jsem sám
po cizích cestách.
Bohatým jsem si připadal,
když přítele jsem potkal.
Radostí je muž muži.
48. Šťastný je udatný
a štědrý muž,
zřídka ho starosti znavují.
Jen bloud se
všeho bojí,
souží se,střeže dar.
49. Plášť svůj jsem navlékl
v širém poli
na staré strašáky
a hned z nich rozvážní
reci se stali.
Na posměch je nám nahý muž.
50. Schne každý smrk,
který na skále roste,
neochrání ho kůra ni jehličí.
A o nic lépe na tom není,
kdo nikoho nemiluje,
k čemu je mu pak ještě žít?
51. Prudčeji než oheň
plane s přítelem neupřímným
mír pěti dní.
Pohasne náhle,
když přijde šestý,
a konec je krásnému přátelství.
52. Není vždy nutné
dávat náramný dar.
Za málo možno získat si chválu.
Kousek chleba
a skloněný kalich
mi druha daroval.
53. Na malých březích
u malých vod
jsou lidi malé mysli.
Všichni stejně
nebyli stvořeni,
na dva díly dělí se lidstvo.
54. Každý by měl
kus rozumu mít,
i když ne přemíru rozumu.
Tomu z lidí se
vždy lépe žije,
kdo velmi mnoho ví.
55. Každý by měl
kus rozumu mít,
i když ne přemíru rozumu.
Neboť srdce je
sotva kdy šťastné,
když všechno o světě ví.
56. Každý by měl
kus rozumu mít,
i když ne přemíru rozumu.
Kdo nezná
napřed svůj osud,
bez strachu se dožije stáří.
57. Oheň se
od ohně chytá,
jiskra vzbuzuje jiskru.
Muž od muže se
z mluvy učí,
újmu jen utrpí muž uzavřený.
58. Přivstat si musí,
kdo po životě pase
a majetku jiného muže.
Sotva se vlku
vleže lov zdaří
a muži ve spaní vítězství.
59. Kdo dělníků má málo,
přivstat si musí
a po práci se podívat.
Mnoho promarní,
kdo prospí ráno,
půl bohatství patří časnému.
60. Zná míru šindele
i suchých špalků
každý muž moudrý
a všeho dřeva,
s nímž vystačit musí
po čtvrt čí po půl roku.
61. Umyt a sytý
jeď na sněm,
i když v chatrných chodíš šatech.
Za střevíce a spodky
stydět se nemusíš,
ni na krásu koně hledět.
62. Jak orel chtivě
po kořisti chňapá,
když nad moře vlny vzlétne,
tak se rozhlíží
na sněmu muž,
který pro svou při přátele hledá.
63. Otázku klást
a dovést odpovědět
musí muž moudrý.
Jen jednomu se svěř,
jinému ne,
tajemství tří šeptá tráva.
64. Každý muž moudrý
své moci
jen s mírou ať užívá.
Mezi odvážnými
objeví se brzo,
že nikdo není nejsmělejší.
65. Za slova,která
muž muži řekne,
často pak musí pykat.
66. Jednou jsem přišel
příliš brzo,
jindy zas příliš pozdě.
Buď bylo víno už vypito,
nebo nevykvasilo ještě.
Nevítaný host nikdy nepřijde vhod.
67. S pozváním leckde bych
počítat mohl,
kdyby se hostit nemusel host,
kdyby dvě kýty
v komoře visely
za jednu,kterou jsem snědl.
68. Oheň a slunce je
synů lidských
nejdražší dar,
jestliže bez hany
hledí žít
a zdraví si dovedou zachovat.
69. Nikdo není nešťasten zcela,
i když je nemocen.
Někdo se těší ze síly synů,
někdo zas z přátel,
z pokladů jiný
a někdo z čestných činů.
70. Lépe je živému,
třeba byl žebrák.
Každý chudák se na kravku zmůže.
Oheň sálal
v síni bohatého,
muž sám však mrtev byl před domem.
71. Kulhavý koně si osedlá,
bezruký hlídá brav,
hluchý se v boji hledí bít.
Být slepý je lépe
než spálen být,
málokomu mrtvý prospěje.
72. Syna mít
je dobře muži,
i když je pozdním pohrobkem.
Sotva ti kdo postaví
u cesty pomník,
ne-li pokrevný příbuzný.
73. Dva jednoho přemohou,
jazyk sám přináší hlavě smrt,
pod každým pláštěm
vždycky počítej s pěstí.
74. Spí bez starosti,
kdo věří své spíži.
Krátká jsou lodní ráhna
a podzimní noci nejisté.
Několikrát se převrátí
za pět dní vítr
a mnohem častěji za měsíc.
75. Kdo nic neví,
neví,že často
k pošetilosti vede poklad.
Jeden je bohatý,
jiný je v bídě,
v posměch ho proto neber!
76. Zajde majetek,
zemřou přátelé,
ty sám též zemřeš.
Jen toho paměť
potrvá věčně,
kdo si ji zaživa zasloužil.
77. Zajde majetek,
zemřou přátelé,
ty sám též zemřeš.
Vím jedno jen,
co věčně trvá:
po mrtvém pověst.
78. Plné spíže jsem viděl
Fitjungových synů,
teď na žebráckou holí hořekují.
Bohatství trvá
jak mžiknutí brvy,
je to přelétavý pták.
79. Nemoudrý muž
když majetku nabude,
pokladů či přízně žen,
zpychne rychle,
pozbude rozvahu,
propadne pošetilosti.
80. Ptáš-li se na runy,
posvátné písmo,
jež od bohů pochází,
jež věštec vybarvil,
že mluvit je chytré,zvíš,
a moudré je mlčet.
81. Den před večerem nechval
a ženu,dokud spálena není.
Meč chval,až ho vyzkoušíš,
a děvče,až se vdá,
led,až jej přejdeš,
a pivo po vypití.
82. Za bouře vyvracej stromy,
za větru po moři vesluj,
a dívkou se v noci bav:
mnoho očí má den.
Lodi užívej k plavbě,
k obraně štítu,
meče k potyčce
a k polibkům panny.
83. Pivo pij u krbu,
klouzej se po ledě,
herku hubenou
a meč krvavý kupuj,
koně si v stáji hleď
a v popluží chovej psa.
84. Dívčí řeči nikdo
nikdy nevěř,
ni výřečnosti vdaných žen.
Jejich srdce je
jak otáčivé kolo,
vratkou mají vůli.
85. Stejně nevěř
stromu bez kořenů,
stoupající vodě,
chrochtající svini,
prasklému luku,
hořící louči,
vyjící mu vlku,
krákavé vráně,
zpěněnému kotli,
86. oštěpu v letu,
padajícím vlnám,
tenkému ledu,
stočenému hadu,
ženám v posteli,
puklému meči,
hře medvěda,
královské hlavě,
87. nemocnému oslu,
otroku svéhlavému,
lichotkám vědmy
a těm,kteří právě
v poli padli.
88. Raná setba
ráda klame
a stejně i rané synovy rady.
Úrodě je pohody třeba,
synovi poznání
a obojí oklamává.
89. Víry nedej
vrahu svého bratra,
rozbořenému domu,
rychlému koni -
k užitku není,
když nohu si zlomí -
všem těmto radám však
jen bloud bude věřit!
90. Nejistá je láska
žen lehkovážných
jak nekutý kůň
na kluzkém ledě,
jak dvouleté hříbě
ve hlučné vřavě,
jak loď bez kormidla
v líté bouři,
jak lov kulhavého,
když losa loví
v rozbředlém sněhuv strmých roklí.
91. Otevřeně mluvím,
neb obojí znám:
nevěrná je též mysl mužů:
tím krásněj mluvíme,
čím hůře klamem.
Tak ženy lákáme k lásce.
92. Pěkně mluv,
na dary pamatuj,
kdo na dívce loudit chceš lásku.
Chval plavnou
postavu panny:
lichocením lásku získáš.
93. Pro lásku nikdo
nikdy by neměl
srdce druhého soudit,
často ne hloupého,
avšak moudrého muže
obloudí líbezná líc.
soudit neměl
pro to,čemu mnohý muž propadá:
modrého muže
v pošetilce mění
veliká vášeň.
95. Srdce jen ví,
co blízko je srdci,
milenec je s nitrem svým sám.
Nejsou pro muže
horší muka,
než nic nemít rád.
96. Toto jsem poznal,
když jsem v poli seděl
a na své štěstí čekal:
že tělem i duší
je mi děvče,
až nikdy jsem ji svou nemohl zvát.
97. Billingovu pannu
jsem v posteli viděl
jasnou jak slunce spát.
Za její obětí bych
rád obětoval
královskou korunu.
98. Pozdě večer musíš,
Ódine,přijít,
chceš-li si nevěstu namluvit.
Nikdo mimo nás
nesmí vědět
o našem společné poklesku.
99. Nedbal jsem rozvahy,
rozkoš již chutnaje
a milou milostné chvíle.
Přesvědčen jsem byl,
že mně patřit bude
její přízeň i přátelství.
100. Když jsem pak přišel,
družina celá
na stráži stála.
Planoucí oheň
pochodně noční
k milé mi cestu překazil.
101. Když časně ráno
jsem se zas vrátil,
zastihl jsem hlídku v hlubokém spaní.
V posteli milé mé
přivázáno však
leželo protivné psisko.
102. Mnohá žena,
na pohled milá,
falešně smýšlí s mužem.
Poznal jsem to,
když chytrou pannu
jsem lákal k lásce.
Posměchem zlým mě
zahrnula,
nic jsem s ní neužil.
* * *
103. Kdo veselý je doma
a vlídný k hostům,
sám sobě prospěje.
Kdo paměť má výbornou
a výřečnost,
často dobrého dosáhne.
Pověst mouly má ten,
kdo jen málo zná říct,
to patří k povaze hlupců.
104. Obra jsem vyhledal
a domů se vrátil,
mlčením bych jen málo dosáh.
Mnoho slov jsem
k svému prospěchu mluvil
v Suttungových síních.
105. Gunnlöd mi podala
zlatý pohár
opojné medoviny.
Záhy však jsem se jí
zle odměnil
za přátelskou přízeň
a za strast srdce.
106. Zuby vrtadla jsem
zapustil v skálu,
aby mi do hloubky hlodaly stezku.
Uprostřed jsem stál
cest zlých obrů,
pasoucích mi po životě.
107. Ženu jsem obloudil,
dobře jí užil -
máloco unikne moudrému.
Básníků nápoj jsem
nahoru přines
do bytu věčných bohů.
108. Pochybuji,
že bych byl přišel
z obydlí obrů,
kdybych byl v objetí
neobelstil
obrovu drahou dceru.
109. Druhého dne
dovnitř vešli
silní obři v síně Vysokého.
Ptali se,zda Bölverk
k bohům se vrátil,
či zda ho ubil Suttung k smrti.
110. Na posvátný prsten
přísahal Ódin:
kdo jeho ujištění uvěří?
Suttunga podvedl,
o nápoj připravil
a Gunnlödě způsobil pláč.
* * *
111. Čas je slovo pronést
s věštcova stolce
u Urdiny studně.
Hleděl jsem a mlčel,
hleděl a přemýšlel,
vyslechl slova Vysokého.
Soudy jsem slyšel o runách,
o jejich všech smyslu,
před síní Vysokého,
v síni Vysokého
jsem takováto slyšel slova:
112. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
v noci nevstávej,
leč na výzvědy,
neb na skryté-li musíš místo.
113. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
ženě kouzel znalé
z náruče prchni,
nedej,by tě svými objala údy.
114. Způsobí snadno,
že zapomeneš
na sněm i na výrok vládce.
Nevzpomeneš jídla,
ni jinošských her
a se strastným srdcem půjdeš spát.
115. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
vdané ženě
v ucho nešeptej
svádivá slova.
116. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
před sebou máš-li
přes hory cestu,
na jídlo vydatné nezapomeň.
117. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
se svým neštěstím se
nikdy nesvěřuj
muži zlé mysli.
Neboť u zlého muže
málokdy se dočkáš,
aby ti důvěru důvěrou splatil.
118. Řeči zlých žen
život často stály
i mocného muže.
Leckdo dal hlavu
pro lstivý jazyk,
pro pouhou pomluvu.
119. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovvat nikdy:
věrného přítele
rád přijímej
a často k němu na návštěvu choď.
Neboť trním zarůstá
a vysokou travou
cesta,na niž nikdo nevkročí.
120. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
s dobrým mužem
důvěrně mluv
a kouzlu útěchy se u něho uč.
121. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
nikdy první
nenarušuj
přátelství pouta.
Starost ti bude
sžírat srdce,
nemáš-li komu se svěřit.
122. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
s hloupým mužem
hovory dlouhé
nikdy vést nechtěj.
123. Od špatného muže
sotva kdy můžeš
odměnu očekávat.
Dobrý přítel ti však
pověst zjedná,
která tě oblíbeným učiní.
124. V pobratimství vstupuje,
kdo pomýšlí
sdělit s někým své srdce.
Není nic horšího
než neupřímnost,
přítelem není,kdo pochlebuje.
125. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
s hloupým mužem
neveď hádky,
muž moudrý se
často mírní,
kde hlupec se pouští v půtku.
126. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
krpce nehotov,
ni ke klání kopí,
leč sobě samému.
Dřou-li krpce
a kopí je křivé,
bude ti každý klnout.
127. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
zlem nazvi,
co je zlé,
a padouchům nepopřej pokoj.
128. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
ve zlu nikdy
nehledej zálibu,
vždy však ti drahým buď dobro.
129. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
v boji nevzhlížej
nikdy vzhůru
- strach se zmocňuje
synů lidí -
aby tě oči neočarovaly.
130. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
žádáš-li si
s milou ženou
radostné rozkoše,
hezké sliby jí dávej
a dodržuj je.
Pro dobrý dar se nikdo nezlobí.
131. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
buď bdělý vždy,
však ne přebdělý.
Nejbdělejší při pití buď
a s ženou přítele,
a za třetí:nedej se
zlodějem přelstít.
132. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
posměchem nestíhej
pocestného,
ni hosta hrubou hanou.
133. Sotva kdy ví,
kdo doma sedí,
jakého původu je příchozí.
Nikdo není tak dobrý,
aby chyby neměl,
ni špatný tak,
aby se k ničemu nehodil.
134. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
šediny proroka
v posměch neber,
často je moudré,
co stáří mluví.
Rozvážná slova
slyšet můžeš
z úst,jež jsou svraštělá
jak scvrklý měch,
jenž s kozí kůží
a kravským bachorem
ve větru visí.
135. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
na hosta nehubuj,
nepřirážej dveře,
soustrast měj s trpícím.
136. Silnou měj závoru,
kdo stále musíš
přijímat příchozí,v
hosta však obdaruj,
ujít-li chceš
zlým nemocem a neštěstí.
137. Radím ti,Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
piješ-li pivo,
patř na moc země:
zem před opilstvím,
před nemocí oheň chrání,
dub před průjmem,
před kouzlem klas,
bez před svárem,
před nenávistí měsíce síla,
před žihadlem žíravina,
runy před zlobou,
co vytéká pije půda.
138. Vím, že jsem visel
ve větrném stromu
devět dlouhých nocí,
oštěpem proklát
v oběť Ódinovi, sám sobě samému,
na onom stromě,
o němž nikdo neví,
z kterých kořenů roste.
139. Chléb mi nepodali
ani chmelovinu,
dolů jsem se díval:
runy jsem zahlédl,
s nářkem je zvedl,
pak padl k zemi.
140. Devět mocných písní jsem
od slavného přijal syna
Böltora,Bestlina otce:
napít jsem se mohl
drahé medoviny,
ochutnat z Ódröra.
141. Tu se mi dobře
začalo dařit,
magické jsem moudrosti nabyl,
slovo za slovem
hledalo slovo,
čin za činem
směřoval k činu.
142. Runy najdeš,
rozluštěná slova,
převelká slova,
přemocná slova,
jež barvou vyved velký básník,
jež stvořili mocní bohové
o Ódin ostrým vyryl rydlem.
143. Ódin ásům,
álfům Dáin,
Dvalin skřítkům,
Alsvinn obrům,
já sám jsem některé vyryl.
144. Víš,jak se ryjí?
Víš,jak je vykládat?
Víš,jak se barví?
Víš,jak se zkouší?
Víš,jak prosit nutno?
Víš,jak podávat oběť?
Víš,jak ji poslat?
Víš,jak ji porazit?
145. Lépe malá prosba
než přílišná oběť.
Dar si vždy oplaty žádá.
Lépe poslat málo
než mnoho porážet.
Tak Tund ryl runy
na počátku roků,
tam právě postav,
kam potom se vrátil.
146. Písně znám,
jež nezná paní vládce
a málokdo z mužů
Pomoc se zve jedna,
která ti pomůže
při svárech,starostech
a při všech strastech.
147. Jinou znám píseň,
jíž potřebují,
kdo chtějí lidi léčit.
148. Třetí znám píseň,
již je mi třeba,
bych spoutal nenávist nepřátel.
Jí otupím
ostří útočníků,
jich oštěpy mě nezraní,ni úklady.
149. Čtvrtou znám píseň:
jestli mi zle
spoutají okovy údy,
pak zapěji volnosti zpěv,
že s nohou mi spadnou železa
a poté s paží.
150. Pátou vím píseň:
vidím-li vržený oštěp
v zástup lidu letět,
neletí tak prudce,
bych jej nezastavil,
pohledem-li ho postřehnu.
151. Šestou znám píseň:
zraní-li mě kdo
kořeny svěžího stromu,
pak toho muže,
jenž mou vzbudí zlost,
strast stihne dřív než mne.
152. Sedmou znám píseň:
vidím-li v plameni
síň, v níž družina sedí,
nehoří tak náhle,
bych jej neuhasil,
když začnu pravou píseň pět.
153. Osmou znám píseň,
která je k užitku
a lásce všem lidem:
kde zloba roste
mezi syny reků,
tam brzo sjedná smír.
154. Devátou znám píseň:
když donucen jsem
plout s bárkou k břehům,
nejprudší vítr
na vlnách utiším
a mír na moře sešlu.
155. Desátou znám píseň:
v dálce když čarodějky
vidím v povětří plout,
zamávám na ně,
že zbloudí a ztratí
svou vlastní podobu,
svou vlastní paměť.
156. Jedenáctou znám píseň:
když staré přátele
v boj mám vést,
do štítu volám
válečným křikem
a oni mocně táhnou
zdraví z vřavy,
odevšad zdraví se vrátí.
157. Dvanáctou znám píseň:
se stromu oběšence
mrtvého vidím-li viset,
pak rychle vyryji
a vybarvím runy,
až z jejich moci
muž ten sestoupí
a vymění se mnou slova.
158. Třináctou znám píseň:
jestliže pachole
vodou z plamene poleju,
nepadne nikdy
na bitevním poli:
tomu muži meč neublíží.
159. Čtrnáctou znám píseň:
mám-li pět
o bozích posvátné báje,
ásů a álfů znám
osudy všechny,
které jsou ostatním utajeny.
160. Patnáctou znám píseň:
již Tjódröri pěl
před dveřmi Dellinga.
Ásům pěl sílu,
álfům úspěch
a moudrost Mocnému.
161. Šestnáctou znám píseň:
chci-li se švarnou děvou
užít radosti a rozkoš,
mysl obrátím
milostné ženě,
slast v srdce jí sešlu.
162. Sedmnáctou znám píseň:
že sotva se mně vyhne
žádoucí žena.
Tyto píseň budeš,
Loddfáfni,postrádat
ještě dlouhou dobu.
Poslouží ti,
když pochopíš je,
budou ti k potřebě,
přijmeš-li je,
prospějí ti,
když v paměť je vryješ.
163. Osmnáctou znám píseň,
které nebudu učit
nikdy dívku ni vdanou ženu
- nejlepší poznání
si pro sebe ponech,
toť závěr všech zpěvů -
jen nevěstu jí naučím,
která v náruč mě obejme,
aneb vlastní svou sestru.
164. Nyní jsou výroky Vysokého
všechny vyzpívány,
k službě lidským synům,
ne k službě obřím synům.
Zdar tomu, kdo pěl,
zdar tomu, kdo pochopil!
Užívej jich,
kdos je uložil v paměť!
Sláva vám,kdo slyšeli jste.
zdroj

Píseň o Trymovi

               Vztek schvátil Vingtóra,
               když se vzbudil
               a kladivo nikde
               kol sebe neměl.
               Zatřásl vousem,
               potřásl vlasy,
               marně se Jördin syn
               rozhlížel síní.

               Tato pak první
               pronesl slova:
               "Poslouchej, Loki,
               co ti teď pravím,
               co nikdo neví
               na celé zemi,
               ni nahoře na nebi:
               Ásovi ukradli mlat."

               V bílý hrad vešli
               bohyně Freye
               a Tór první
               pronesl slova:
               "Půjčíš mi, Freyo,
               své šaty z peří,
               bych zpět moh získat
               svůj mocný mlat?"

           Freya:
               "Dala bych ti jej,
               byť ze zlata byl,
               a stejně ráda,
               kdyby byl ze stříbra."

               Perutě radostně
               rozpřáhl Loki,
               přeletěl rychle
               příbytky Ásů
               a snesl se dolů
               k domovu obrů.

               Trym seděl na skále,
               tursů vládce,
               pro své psy obojky
               ze zlata pletl
               a hřívu česal
               svým bujným hřebcům.

           Trym:
               "Co je s Ásy!
               Co je s Álfy?
               Proč jsi sem zavítal
               k synům obrů?"

           Loki:
               "Zle je s Ásy!
               Zle je s Álfy!
               Myslím, žes ukryl
               Hlórridův mlat!"

           Trym:
               "Hlórridův mocný
               mlat jsem ukryl
               osm stop hluboko
               pod zemí obrů.
               Ten už nikdo
               nikdy nedostane,
               nedá-li mi za ženu
               žádoucí Freyu."

               Perutě radostně
               rozpřáhl Loki,
               přeletěl rychle
               příbytky obrů
               a snes se dolů
               k domovu Ásů.

               Před síní bohů
               s Tórem se setkal,
               jenž první tato
               pronesl slova:

               "Je úspěch roven
               úsilí tvému?
               Vypravuje věrně,
               dokud jsi ve vzduchu!
               Slova unikají
               sedícímu
               a lží se chlubívá,
               kdo vleže si hoví."

           Loki:
               "Úspěch mám opravdu
               ze svého úsilí:
               Trym má tvůj mlat,
               vládce tursů;
               ten nikdo nikdy už
               nedostane,
               leč dá-li mu za ženu
               žádoucí Freyu."

               Hned se vydali
               vyhledat Freyu
               a Tór první
               pronesl slova:
               "Obleč se, Freyo,
               v nevěsty úbor
               a pojeď se mnou
               k palácům obrů!"

               Vztek popad Freyu,
               vzkypěla zlostí,
               až se otřásly
               síně Ásů,
               ve dví pukl
               Brísingů prsten.

          Freya:
               "Právem mě budou zvát
               posedlou po mužích,
               pojedu-li s tebou
               v plaáce obrů."

               Ihned se sešli
               Ásové na sněm,
               a všechny bohyně
               bez výjimky.
               Rokovali,
               hledali radu,
               jak Hlórridův mlat
               mocným vzít obrům.

               Tu jasný Heimdall
               pevným řek hlasem
               - jak všichni Vanové
               v budoucnost viděl -:
               "Odějme Tóra
               v nevěsty úbor!
               Na rámě mu dejme
               náramek Brísingů,
               ať na něm zvoní
               ze zlata klíče
               a ženské sukně mu
               spadají k lýtkům,
               na prsa mu zavěsme
               pestré kameny
               a zlatým čepcem mu
               očepme hlavu!"

               Tu Tór se ozval,
               odvážný Ás:
               "Babou mě budou
               bohové zvát,
               nechám-li si navléci
               nevěsty úbor."

               Loki však pravil,
               Laufeyjin syn:
               "Přestaň, Tóre,
               s prázdnými slovy!
               Ihned se obrové
               v hrad Ásů vrhnou,
               z jich moci-li nevyrveš
               svůj mocný mlat."

               Oděli Tóra
               v nevěsty úbor,
               na rámě mu dali
               náramek Brísingů,
               kol boků připjali
               ze zlata klíče
               a suknici ženskou,
               jež spadala k lýtkům,
               prsa ozdobili
               pestrými kameny
               a zlatým čepcem
               očepili hlavu.

               Tu pravil Loki,
               Laufeyjin syn:
               "Služebné děvče ti
               dělat budu,
               pojedu s tebou
               do říše tursů."

               Hned byli kozli
               přihnáni domů.
               V postroj zapřaženi
               pádili rychle.
               Zem plála plameny,
               pukaly hory.
               Ódinův syn jel
               do říše obrů.

               Tu pravil Trym,
               vládce tursů:
               "Vstaňte, obři,
               upravte sídla!
               Vedou mi za ženu
               žádoucí Freyu,
               Njördovu dceru
               z Nóatúnu.

               K radosti mé se tu
               krávy pasou
               se zlatými rohy
               a černí býci.
               Mám mnoho pokladů
               i šperků množství,
               jedině Freya mi
               ještě chybí."

               Když k večeru se
               všichni sešli
               a před obry stálo
               opojné pivo,
               Tór sám jednoho
               býka snědl,
               spolykal ženám
               kdejakou sladkost.
               Sifjin muž vypil
               tři sudy piva.

               Tu pravil Trym
               vládce tursů:
               "Nikdy jsem neviděl
               statnější nevěstu,
               tak chtivou jídla
               a nápoje z chmelu,
               tučného masa
               sladké medoviny!"

               Chytrá služebná
               seděla u stolu
               hledajíc odpověď
               na obrova slova:
               "Osm nocí
               nejedla nevěsta,
               tolik po objetí
               toužila obra!"

               Pozdvihl nápoj
               polibků chtivý,
               však daleko uskočil
               dozadu v síni.
               "Proč uhrančivé jsou
               Freyiny oči?
               Z jejího pohledu
               oheň plane."

               Chytrá služebná
               seděla u stolu,
               hledajíc odpověď
               na obrova slova:
               "Osm nocí
               nespala nevěsta,
               tolik po objetí
               toužila obra."

               Dovnitř vešla
               Trymova sestra,
               náramek žádala
               na nevěstě:
               "Sejmi s ruky
               rudý prsten,
               chceš-li mou lásku mít
               a moji přízeň."

               Tu pravil Trym,
               tursů vládce:
               "Přineste Mjölln,
               posvěťte nevěstu,
               položte v klín
               kladivo děvě,
               spojte nás oba
               Váriným slibem!"

               Srdce se Hlórridu
               zasmálo v hrudi,
               když opět svůj mocný
               spatřil mlat.
               Trym první padl,
               tursů vládce.
               Ochromen byl
               všechen rod obrů.

               Mrtvá se skácela
               obrova sestra,
               jež na nevěstě
               náramek chtěla.
               Místo prstenu
               pádnou ránu
               kladivem dostala
               tursova dcera.

               Tak mlat zpět získal
               Ódinův syn.    

zdroj

Loki

O AEgim a bozích. AEgi, který se jmenoval též Gymi, připravil pivo pro bohy, když dostal onen veliký kotel, jak o tom vypravuje Píseň o Hymim. Na hostinu přišel Ódin a jeho žena Frigg. Tór nepřišel, poněvadž byl ve východním kraji. Byla tam však Tórova žena Sif, dále Bragi a jeho žena Idun a Týr. Přišel též Njörd a jeho žena Skadi, Frey a Freyja a Ódinův syn Vidar. Dále tam byl Loki a Freyovi služební Byggvi a Beyla. Síň byla plná Ásů a Álfů. AEgi měl dva sluhy, Fimafengaa Elda. K osvětlení sloužilo zlato místo ohně a pivo se podávalo samo od sebe. Síň byla místem svatého míru. Hosté neskrblili chválou AEgiho služebníků. Loki, kterému to bylo proti mysli, zabil Fimafenga. Tu zdvihli Ásové štíty a obořili se hrubými slovy na Lokiho a vyhnali ho ven do lesa. Potom se posadili opět k hostině.

          Loki se vrátil a venku potkal Elda.
          Loki ho oslovil:

               "Řekni mi, Eldi,
               než obrátíš krok,
               bys v síň zas vešel:
               o čem se baví
               synové bohů
               při pití piva?"

           Eldi:
               "O zbraních rokují,
               o své odvaze k boji
               blažení bohové.
               Z Ásů a Álfů
               nikdo uvnitř nemá
               pro tebe přátelské slovo."

           Loki:
               "Dovnitř vstoupit chci
               do AEgiho síně
               pohledět na pitku bohů.
               Spor a sváry
               nesu Ásů synům,
               v medovinu jim nesvár namíchám."

           Eldi:
               "Víš, když do AEgiho
               vstoupíš síně,
               bys na pitku pohlédl bohů
               a spílal sprostými
               vládcům slovy,
               že ti to stokrát splatí?"

           Loki:
               "Víš-li pak, Eldi,
               že hádku-li vyvoláš
               mezi tebou a mnou
               a mnoho mluvit budeš,
               můj ti dovede
               jazyk dát jadrnou odpověď?"

          Potom šel Loki dovnitř. Když pak ti, k
teří tam seděli, spatřili,
          kdo vešel, všichni zmlkli.

           Loki:
               "Žízniv jsem došel
               do této síně,
               Lopt, z lopotné cesty,
               Ásy bych poprosil,
               aby mi podali
               doušek mocné medoviny.

               Proč mlčíte,
               proč stísněni jste,
               bázliví bohové?
               Určete mi k sezení
               u stolu místo,
               anebo mě vyžeňte ven!"

          Bragi:
               "Místo u stolu
               ti sotva kdy určí
               blažení bohové.
               Neboť Ásové věční
               dobře vědí,
               jaké hosty mohou k hostině pozvat."

           Loki:
               "Vzpomínáš, Ódine,
               že v počátku věků
               jsme smísili spolu krev?
               Pivo jsi tehdy
               odmítl pít,
               oběma-li nám nenalijí."

           Ódin:
               "Vstaň, Vidare,
               a otce vlka
               pozvi k pohoštění,
               aby nás Loki
               lživě nepomlouval
               v skvělé AEgiho síni."

           Tu povstal Vidar a naplnil Lokimu pohár. 
Ale dříve než se Loki napil,
           pozdravil Ásy:

               "Zdar buď bohům,
               zdar bohyním,
               všem přesvatým Ásům,
               jen jednomu ne,
               jenž uvnitř sedí
               při poháru, Bragi."

          Bragi:
               "Meč a koně ti dá
               z majetku svého
               a prsten ti pošle Bragi,
               abys nesplácel
               Ásům nenávist,
               vyhnul se vádě s nimi."

           Loki:
               "Věčně bez prstenů
               a bez koně bude
               bůh básníků, Bragi:
               z Ásů a Álfů,
               již uvnitř zde jsou,
               ty boje se nejvíc bojíš
               a třeseš se před střelou."

          Bragi:
               "Věz, kdybych venku byl,
               kdybych byl nevešel
               do skvělé AEgiho síně:
               tvou hanebnou hlavu bych
               v hněvu ti utrh,
               za tvou tě pomluvu potrestal."

           Loki:
               "Jen vsedě jsi odvážný,
               po meči sotva kdy sáhneš,
               Bragi, bojare v zápecí!
               Zbraně se chop,
               zlost máš-li na mne.
               Rek rázně vždy jedná."

           Idun:
               "Prosím tě, Bragi,
               pamatuj na rod
               a přijaté příbuzné.
               Lokiho nehaň
               lehkovážně
               v AEgiho svaté síni."

           Loki:
               "Mlč, Iduno,
               myslím, že po mužích paseš
               jak žádná žena.
               Ramenem svým jsi přec
               s rozkoší objala
               bídného bratrovraha."

           Idun:
               "Nehaním Lokiho
               lehkovážně
               v AEgiho svaté síni.
               Bragiho mysl
               opilou mírním,
               nechci, byste se v zlosti bili."

         Gefjon:
               "Proč si předhazujete,
               přemoudří Ásové,
               potupná slova?
               Je v Lokiho povaze
               posmívat se bohům
               a nenávidět nebešťany."

           Loki:
               "Mlč, Gefjon,
               prozradit mohu,
               kdo tě sved sladkými sliby:
               mládenec s líčkem
               bílým jak mléko,
               jejž lýtkem svým laskalas."

           Ódin:
               "Pošetilýs, Loki,
               kam poděls rozum,
               že budíš bohyně zlost.
               Vždyť o osudu světa
               a o všech svárech
               ví stejně jak já."

           Loki:
               "Mlč, Ódine,
               málokdy jsi doved
               spravedlivě urovnat spory.
               Často jsi dal,
               komu jsi neměl dát,
               zbabělci, veliké vítězství."

           Ódin:
               "Věz, dal-li jsem někdy,
               komu jsem neměl dát,
               zbabělci, veliké vítězství:
               po osm zim jsi ty
               pod zemí byl
               dojičkou krav a děvečkou,
               děti tam rodils,
               a to je ubohý úděl."

           Loki:
               "Tys kouzla prováděl,
               v kámen ryl runy,
               jak vědmy jsi tloukl v tajemný nástroj,
               jak kouzelník jsi
               kráčel světem,
               a to je ubohý úděl."

          Frigg:
               "Mlčet byste o svých
               osudech měli
               před moudrými muži.
               Co jste v dávných
               dělali dobách,
               nevyzrazujte nikomu."

           Loki:
               "Mlč, Friggo,
               Fjörgynova dcero,
               která po mužích vždy jen páslas.
               Véa a Vilja jsi,
               Vidriho ženo,
               oba objala v náruč."

          Frigg:
               "Věz, kdyby seděl
               v AEgiho síni
               můj světlý syn:
               z domu Ásů bys
               sotva utekl,
               pykal bys za své pomluvy."

           Loki:
               "Přeješ si, Friggo,
               bych pronesl ještě
               slova horšího hoře?
               To já jsem způsobil,
               že nikdy svého syna
               již neuzříš do svých síní."

          Freya:
               "Zbláznil ses, Loki,
               že zlovolně mluvíš
               potupná stále slova?
               Záhady osudu
               Frigg dobře zná,
               ač sama o nich nikdy nemluví."

           Loki:
               "Mlč, Freyjo!
               Mysl tvou znám.
               Nejsi naprosto bez chyb.
               Z Ásů a Álfů,
               kteří uvnitř zde jsou,
               každého jsi milencem měla."

          Freya:
               "Jazyk jak zmije máš
               jedovatý;
               prokletí ať ti přinese.
               Zlost na tě bohové mají
               a bohyně rovněž.
               Nakonec sklidíš jen strast."

           Loki:
               "Buď zticha, Freyjo,
               jsi plná falše
               a černých čar.
               Když s tvým bratrem
               tě bohové přistihli,
               strachem prýs pustila ducha."

          Njörd:
               "Málo znamená,
               získá-li žena
               milence k svému muži.
               Však potupou je
               poctivých bohů
               Ás, který pancharty porodil."

           Loki:
               "Mlč jen, Njörde -
               na východ tě poslali
               rukojmím blažení bohové.
               Hymiho nevěstám sloužils
               za noční nádobu,
               často ti čuraly do úst."

          Njörd:
               "Útěchu jednu mám:
               když jsem byl u obrů
               rukojmím blažených bohů,
               syn se mi narodil
               prostý nenávisti,
               bohatýr mezi bohy."

           Loki:
               "Přestaň, Njörde!
               Pychu svou mírni
               a hleď na svou hanbu:
               se svou sestrou jsi
               zplodil syna
               a to ti není nepodobné."

            Týr:
               "Frey jistě je
               nejlepším jezdcem
               v obydlí Ásů.
               Panna proň nepláče
               ni vdaná paní;
               a každému pomůže z pout."

           Loki:
               "Mlč už, Týre!
               Ty sotva dovedeš
               svárlivce srovnat.
               Podívej se jen
               na pravou svou ruku,
               kterou ti ukousl ukrutný vlk."

            Týr:
               "Bez ruky jsem já,
               ty bez ryšavce.
               Obojí ztrátu lze oželet těžko.
               Bolestí vyje
               spoutaný vlk,
               a číhá na osud Ásů."

           Loki:
               "Buď zticha už, Týre,
               vždyť tvého syna jsem
               zplodil s tvou ženou;
               ni loket jsi nedostal
               drahé látky,
               ni peníz za tu pohanu."

           Frey:
               "Slyším vlka úpět
               u ústí řeky,
               kde čeká na osud Ásů.
               Též ty budeš podobně
               v pouta spoután,
               kováři klevet!"

           Loki:
               "Zlatem sis Gymiho
               získal dceru
               a ztratil svou zbraň.
               Až synové Múspellu
               se přes Myrkvid poženou,
               nebudeš mít, nebohý, čím se bít."

         Byggvi:
               "Věz, kdybych byl
               vznešeného rodu
               a svým zval Freyovo sídlo,
               zcela bych rozdrtil
               zlého pomlouvače
               a údy mu ochromil."


           Loki:
               "Jaký to mrňous
               se to tu mele
               a po všem chtivě chňapá?
               Kol uší budeš vždy
               Freyovi bzučet,
               nebo u žernovu žehrat."

         Byggvi:
               "Byggvi se jmenuji
               a bystrým sluji
               mezi bohy i muži.
               Pro hbitost mě chválí
               Hroptovi synové,
               když popíjejí pivo."

           Loki:
               "Buď zticha už, Byggvi!
               Bohům jsi nedoved
               nikdy předložit pořádně pokrm.
               Na podlaze v slámě
               ses neslavně skryl,
               když po meči sáhli muži."

       Heimdall:
               "Opilý jsi, Loki,
               o rozum přišels;
               proč neznáš mužnou míru?
               Přílišné pití
               každého přemůže,
               na jazyk naleje jed."

           Loki:
               "Přestaň, Heimdalle,
               na počátku věků
               zlý osud ti určen byl;
               s mokrými zády
               na věky musíš
               střežit síně bohů."

          Skadi:
               "Směj se jen, Loki!
               Však brzo ti schlípne
               tvůj chrabrý chvost,
               až k skále tě
               přiváží střevy
               tvého ledově chladného syna."

           Loki:
               "Snad mě vskutku chtějí
               střevy mého syna
               posupní bohové spoutat.
               První jsem však byl
               i poslední,
               když Tjaziho jsme trestali smrtí."

          Skadi:
               "I když byls první
               a zároveň poslední,
               když jste Tjaziho trestali smrtí,
               z mých svatyní
               a svatých hájů
               ti úklady údělem vzejdou."

           Loki:
               "Líbeznější jsi byla
               k Laufeyjinu synu,
               když jsi mě lákala do svého lože;
               všechno se vyzradí,
               vyčítat-li si budem
               široce kdejakou špatnost."


          Tu přistoupila Sif,  
a naplnivši křišťálový  pohár medovinou, pravila:

               "Přijmi zde, Loki,
               zjíněný pohár
               plný příjemné medoviny.
               Jednu aspoň ušetř
               dceru Ásů
               potupných pomluv."

          Loki uchopil roh a pil:

               "Jediná bys byla
               ze všech bohyň
               zdráhavá k záletníkům,
               kdybych jednoho neznal,
               jejž, myslím, že znám,
               a s nímž jsi podvedla prostého Tóra:
               ten jeden byl lstivý Loki."

          Beyla:
               "Hory se chvějí,
               Hlorridi, myslím,
               vládce, se vrací z výprav.
               Ten jistě hned zkrotí,
               kdo zlými slovy
               bohům i lidem laje."

           Loki:
               "Mlč jen, Beylo,
               Byggviho ženo,
               tvůj jazyk je jak hadí jed.
               Největší pohanou jsi
               mezi potomky Ásů,
               ty špinavá škeble!"

          Tu přišel Tór a pravil:

               "Mlč už, klevetníku,
               nebo mé kladivo ti
               rázem rozdrtí lebku.
               Hlavu ti srazím
               horkou s ramen
               a konec bude tvým hanebným kouskům."

           Loki:
               "Jördin syn teď
               do síně vešel.
               Proč, Tóre, tolik hrozíš?
               Odvahu ztratíš,
               až s vlkem se utkáš,
               jenž pozře boha bitev."

            Tór:
               "Mlč už, klevetníku,
               nebo mé kladivo ti
               rázem rozdrtí lebku.
               Do výše tě vyhodím,
               do východních krajů,
               a nikdo tě už nespatří."

           Loki:
               "O svých výpravách
               na východ bys moh
               před muži mlčet,
               když jsi se potil
               v palci rukavice
               a sám sis už myslel, že nejsi Tór."

            Tór:
               "Mlč už, klevetníku,
               nebo mé kladivo ti
               rázem rozdrtí lebku.
               S mlatem v pravé ruce
               ti ránu zasadím,
               v kousky ti rozdrtím každou kost."

           Loki:
               "Doufám, že budu
               ještě dlouho žít,
               i když mlatem mi hrozíš.
               SKrýmiho řemínky ti
               byly příliš silné,
               aby ses k jídlu do měchu dostal,
               a tak jsi musel hlady hynout."

            Tór:
               "Mlč už, klevetníku,
               nebo mé kladivo ti
               rázem rozdrtí lebku.
               V podsvětí tě vrah
               Hrungniho pošle
               za železné mříže mrtvých."

           Loki:
               "Mluvil jsem k Ásům,
               mluvil k Ásů synům
               vše, co jsem na mysli měl.
               Před tebou jediným však
               odejdu ven,
               protože vím o tvých vraždách.

               Pivo jsi připravil,
               příště však už
               nebudeš, AEgi, na hostinu zvát.
               Všechny tvé věci,
               které v síni vlastníš,
               ať oheň spálí
               a záda ti sžehne!"
               

Když pronesl tato slova, skryl se Loki ve Fránangském vodopádu v podobě lososa. Tam ho chytili Ásové. Byl pak spoután střevy svého syna Nara. Jeho druhý syn byl proměněn ve vlka. Skadi vzala jedovatého hada a posadila ho Lokimu nad tvář. Z hada kapal jed. Sigyn, Lokiho žena, seděla u něho a držela nad ním mísu, do  níž chytala jed. Když byla mísa plná, vynášela ji, aby ji vylila. Zatím kapal jed na Lokiho. Tehdy sebou trhal tak mocně, že se chvěla celá země. Nyní tomu lidé říkají zemětřesení. zdroj
Sunna

 

Buď pozdravena věrná ženo Glenova
Před vlkem stále na úprku jsi
Marně však utíkáš před Noren osudem
Již od počátku máš spočítané dny.

Tví koně vpřed hnaní žárem Múspellu
Přece zastaví se osudného dne
Pak boj se neboť ze srdce Járnvidu
Mocný Managarm tvého bratra zhltne.

Pohasne světlo a krev svolá Ragnarök
Bratr s bratrem na smrt se půjdou bít
Na konec cesty bohů zbyde jediný krok
Musí zemřít, aby jiní mohli žít.

Ubohá Sunno, jak krásný je tvůj strach
Bezmocná dál neseš úděl svůj
Připíjím tobě, než tě zničím ve svých hrách
Jsi touha má a já jsem konec tvůj.

*** Podle severských mýtu honí dva vlci zrození v temném Železném lese (Járnvid) v podobě mraků po obloze Slunce (Sunna) i jejícho bratra Měsíce (Mani) . Až je dostihnou nastane soumrak bohů (Ragnarök), veliká konečná bitva mezi obry a bohy, v níž většina bohů padne. Po hrozném konci světa však vystane svět nový (Gimlé), zmrtvýchvstane i jeden z bohů - Baldr, který byl "mrtev" již před soumrakem bohů a dlel v temné podsvětní říši (Hel). Norny jsou tři severské sudičky (Urd, Skuld a Verdandi), které splétají pavučiny a sítě osudů lidí, světů, časů a všeho. Co jednou Norny upletou, to se nikdy nemění. Nemůže to změnit ani žádný z bohů (Woden, Thor, Loki, Freya apod.). Múspell je žhavá země ohnivých obrů. Ti budou společně s ledovými obry a různými příšerami bojovat proti vznešeným bohům. Slunce samotné není bohyně ale obrovský ohnivý oharek z Múspellu. Aby se po obloze netoulalo dali bohové své kolegyni, bohyni Sunně, za úkol den co den vozit po obloze tento oharek po vyznačené trase na vozíku taženém koňmi. Aby se koně od žáru nespálili, mají pod boky umístěny ledové měchy, které je alespoň trochu ochlazují. zdroj
 
ZBYTEK NALEZNETE ZDE
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář