Homunkulus - co když tu s námi už dávno je?
Homunkulus
Homunculus (lat.) znamená človíček. Obecný latinský pojem dostal v raném novověku nový význam v souvislosti se spekulacemi o možném vytvoření umělého člověka. V alchymistickém spise De natura rerum („O povaze věcí“, 1538), připisovaném Paracelsovi, se podrobně popisuje, jak z mužského semene vypěstovat človíčka. Tento motiv umělého člověka použil ještě J. W. Goethe ve druhém dílu svého Fausta.
Když byly koncem 17. století objeveny spermie, dostaly název homunculus, neboť teorie preformace soudila, že obsahují miniaturního, ale již hotového člověka, který se po ejakulaci v ženském těle vyvine v hotové miminko. Teprve ve 40. letech 19. století vědci pochopili, jak spermie proniká do vajíčka a že se embryo začíná vyvíjet teprve po oplození.
Nejznámějším druhem homunkula je bezesporu Golem
Golem (hebrejsky: הגולם) je v židovské mystice člověkem oživená socha. Takovýchto golemů je známo poměrně dost a ačkoli si golema většina lidí představuje jako oživenou sochu s podobou člověka, může mít i podobu jinou. Slovo golem znamená v hebrejštině neúplnost, nedokonalost a takto byla také tato oživená bytost pojímána. Neměla vlastní myšlenky ani vlastní vůli, obvykle nemohla hovořit a pouze doslovně plnila příkazy svého pána. Víra v možnost stvořit věc vychází z přesvědčení, že dobří lidé mají tvůrčí sílu, která ovšem není taková jako síla Boží. Pojetí šému, který golemy oživoval, vychází z kabaly, neboť podle této nauky je možno zopakovat Boží tvůrčí čin s pomocí správné kombinace písmen Božího jména. Šém pak zpravidla byl pergamen, na němž byla magická slova napsána. Představa stvoření lidské hliněné postavy člověkem a jím oživené proto, aby splnila uložený úkol, je ovšem prokazatelně mnohem starší: má svůj původ ve starověkém Egyptě, kde je literárně doložena v povídce ze 2. poloviny 6. století př. n. l. Pravděpodobně souvisí s vešebty hojně používanými od doby Střední říše. Svým způsobem byl i Adam, první člověk stvořený z prachu, nejdříve golemem. Stejně tak se objevuje motiv stvoření člověka bohem z hlíny (smíchané z krví jiného zabitého boha) v mezopotámských mýtech. Jistou podobnost by bylo možné vidět i ve východních rituálech „oživování“ soch Buddhů. Než je socha umístěna na své místo, je do jejích útrob vložen svitek s mantrou. Podle pověsti, kterou zpracovali bratři Grimmové, se po oživení golema na jeho čele objevilo slovo „emet“, neboli pravda (písmena alef, mem a tav hebrejské abecedy). Pro znehybnění golema pak stačilo smazat první písmeno z tohoto slova, čímž vzniklo slovo „met“, jehož význam je „mrtvý“. Takto byl dle legendy umrtven chelmský golem, kterého vyrobil rabín Elijahuem. Golem velikosti malé sošky, která nabývala po pánově příkazu přirozených rozměrů, svého pána přerostl a rabi tak nebyl schopen dosáhnout mu na čelo a golema znehybnit. Poručil tedy, aby mu golem zavázal botu. Obr se ochotně sklonil a rabi smazal písmeno. Náhle umrtvené tělo padlo k zemi a svou vahou rozdrtilo i rabína. Dnešní homunkulus - robot!